Sobota před 11. nedělí v mezidobí B – Mk 4, 1-20

¹A Ježíš opět začal učit u moře. A shromáždil se k němu veliký zástup, takže vstoupil do lodi na moři a posadil se; celý ten zástup byl u moře na břehu. ²A učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém vyučování jim říkal: ³„Poslouchejte! Hle, rozsévač vyšel zasít. ⁴A když rozséval, stalo se, že některé zrno padlo podél cesty; i přiletěli ptáci a sezobali je. ⁵A jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho země, a hned vzešlo, protože nemělo hlubokou zem. ⁶Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. ⁷Jiné padlo do trní; trní vzešlo a udusilo je, a zrno nevydalo úrodu. ⁸A jiná padla do dobré země, vzcházela, rostla a vydávala úrodu; a neslo jedno úrodu třicetinásobnou, jedno šedesátinásobnou a jedno stonásobnou.“ ⁹A říkal: „Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“ ¹⁰Když se ocitl o samotě, ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti, na ta podobenství. ¹¹Říkal jim: „Vám je dáno tajemství Božího království, avšak těm, kteří jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích, ¹²aby hledíce hleděli a neuviděli, slyšíce slyšeli a nechápali, neobrátili se a nebylo jim odpuštěno.“ ¹³A řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství; jak budete chápat všechna ta podobenství? ¹⁴Rozsévač rozsévá Slovo. ¹⁵Tito pak jsou ‚podél cesty‘, kde se rozsévá Slovo: Když je uslyší, hned přichází Satan a bere Slovo do nich zaseté. ¹⁶A podobně tito jsou ‚na skalnatá místa‘ zaséváni: Ti, když uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají. ¹⁷A nemají v sobě kořen, ale jsou nestálí. Když nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadají. ¹⁸A další jsou ti, kteří jsou rozséváni ‚do trní‘: To jsou ti, kteří uslyšeli Slovo, ¹⁹ale potom přicházejí starosti tohoto věku, svod bohatství a žádosti po ostatních věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným. ²⁰Ale tito jsou ‚na dobrou zem‘ zaseti: Slyší Slovo, přijímají je a nesou úrodu, jedni třicetinásobnou, jedni šedesátinásobnou a jedni stonásobnou.“