Pondělí velikonoční B – 1 K 15, 35-49

³⁵ Někdo však řekne: ‚Jak vstanou mrtví?‘ ‚V jakém těle přijdou? ‘³⁶ Pošetilý člověče! To, co zaséváš, neobživne, jestliže to neumře. ³⁷ A co zaséváš, není to tělo, které má vzniknout, nýbrž holé zrno, například pšeničné nebo nějaké jiné.³⁸ Bůh mu však dává tělo, jak to sám chtěl: každému semeni jeho vlastní tělo.³⁹ Není každé tělo stejné, nýbrž jiné je tělo lidské, jiné je tělo dobytka, jiné tělo ptáků a jiné tělo ryb.⁴⁰ A jsou těla nebeská a těla pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.⁴¹ Jiná je sláva slunce, jiná je sláva měsíce a jiná je sláva hvězd. Neboť hvězda od hvězdy se liší ve slávě.⁴² Tak je tomu i při vzkříšení mrtvých: Zasévá se v porušitelnosti, vstává v neporušitelnosti; ⁴³ zasévá se v potupě, vstává ve slávě; zasévá se v slabosti, vstává v moci.⁴⁴ Zasévá se tělo duševní, vstává tělo duchovní. Je-li tělo duševní, je také tělo duchovní.⁴⁵ Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, poslední Adam Duchem oživujícím. ⁴⁶ Ale ne nejprve duchovní, nýbrž duševní, a potom duchovní.⁴⁷ První člověk je ze země, z prachu, druhý člověk [Pán] z nebe.⁴⁸ Jaký je ten pozemský, takoví i ti pozemští; a jaký ten nebeský, takoví i ti nebeští.⁴⁹ A jako jsme nesli podobu pozemského, nesme také podobu nebeskéko.