Pondělí velikonoční A – Ex 14, 10-31; 15, 20-21

¹⁰Když se farao přiblížil, synové Izraele pozdvihli oči, a hle, Egypťané táhli za nimi. Synové Izraele dostali veliký strach a úpěnlivě volali k Hospodinu. ¹¹Říkali Mojžíšovi: Což nebyly v Egyptě hroby, žes nás vzal zemřít do pustiny? Cos nám to udělal, žes nás vyvedl z Egypta? ¹²Zdali to není to, co jsme ti říkali v Egyptě: Nech nás, ať otročíme Egypťanům, protože je pro nás lepší otročit Egypťanům, nežli zemřít v pustině. ¹³Mojžíš však lidu řekl: Nebojte se, stůjte a hleďte na Hospodinovu záchranu, kterou vám dnes způsobí, protože Egypťany, které vidíte dnes, již nikdy více neuvidíte. ¹⁴Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčet. ¹⁵Hospodin řekl Mojžíšovi: Proč ke mně úpěnlivě voláš? Řekni synům Izraele, ať vyrazí. ¹⁶A ty zvedni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozděl je, aby synové Izraele prošli prostředkem moře po suchu. ¹⁷A já, hle, posilním srdce Egypťanů, že půjdou za nimi, a oslavím se na faraonovi a na celém jeho vojsku, na jeho vozech i na jeho jezdcích. ¹⁸A Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, až se oslavím na faraonovi, na jeho vozech a na jeho jezdcích. ¹⁹Tu se anděl Boží, který šel před izraelským táborem, odtrhl a šel za nimi, a oblakový sloup se z jejich čela odtrhl a postavil se za ně ²⁰a vešel mezi egyptský tábor a izraelský tábor; jednomu byl oblakem a temnotou a druhému osvěcoval noc. Jeden se k druhému nepřiblížil po celou noc. ²¹Mojžíš pak vztáhl ruku nad moře a Hospodin silným východním větrem rozháněl moře po celou noc a obrátil moře v souš. Tak byly vody rozděleny. ²²Synové Izraele šli prostředkem moře po suchu a vody jim byly hradbou napravo i nalevo. ²³Egypťané je pronásledovali — všechny faraonovy koně, jeho vozy a jeho jezdci — a vešli za nimi doprostřed moře. ²⁴V čase ranní hlídky Hospodin pohlédl na egyptský tábor z ohnivého a oblakového sloupu a přivedl egyptský tábor do zmatku. ²⁵Vyvrátil kola u jejich vozů, takže je vedli s obtížemi. Nato si Egypťané řekli: Utečme před Izraelci, protože Hospodin bojuje s nimi proti Egypťanům! ²⁶Tu Hospodin řekl Mojžíšovi: Vztáhni ruku nad moře, ať se vody vrátí na Egypťany, na jejich vozy a na jejich jezdce. ²⁷Mojžíš vztáhl ruku nad moře a moře se před rozbřeskem navrátilo do svého normálního stavu. Egypťané utíkali jemu vstříc. Tak Hospodin uvrhl Egypťany doprostřed moře. ²⁸Vody se navrátily a přikryly vozy a jezdce, všechny z faraonova vojska, kteří vešli za Izraelci do moře. Nezůstal z nich ani jediný. ²⁹Ale synové Izraele šli po suchu uprostřed moře a vody jim byly hradbou napravo i nalevo. ³⁰Onoho dne Hospodin zachránil Izraele z moci Egypťanů. Izrael viděl Egypťany mrtvé na břehu moře. ³¹Tak Izrael uviděl velikou moc, kterou Hospodin prokázal na Egypťanech. Lid se bál Hospodina a uvěřil Hospodinu a jeho otroku Mojžíšovi. ²⁰Tu prorokyně Mirjam, sestra Áronova, vzala do ruky tamburínu a všechny ženy vyšly za ní s tamburínami a s tanci. ²¹Mirjam s nimi zpívala: Zpívejte Hospodinu, protože se slavně vyvýšil, koně i s jezdcem uvrhl do moře!