Pondělí po Letnicích A – Ř 8, 18-24

¹⁸ Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která na nás má být zjevena. ¹⁹Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží a očekává zjevení Božích synů — ²⁰neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal — a má naději, ²¹že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody Božích dětí. ²²Víme přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu. ²³A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, sami v sobě sténáme, očekávajíce synovství, to jest vykoupení svého těla. ²⁴ V té naději jsme byli zachráněni; naděje však, kterou je vidět, není naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal.