Pondělí po Křtu Páně B – Ř 4, 1-12

¹Co tedy řekneme? Čeho dosáhl Abraham, náš praotec podle těla? ²Jestliže byl Abraham ospravedlněn ze skutků, má se čím chlubit, ale ne před Bohem. ³Neboť co praví Písmo? ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost.‘ ⁴Tomu, kdo pracuje, se mzda nedává z milosti, nýbrž z povinnosti. ⁵Kdo však (pro svou spravedlnost) nepracuje, ale spoléhá na toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se jeho víra pokládá za spravedlnost. ⁶Tak i David vypravuje o blahoslavenství člověka, jemuž Bůh připisuje spravedlnost bez skutků: ⁷‚Blahoslavení jsou ti, jejichž nepravosti byly odpuštěny a jejichž hříchy byly přikryty. ⁸Blahoslavený je muž, jemuž Pán vůbec nepřipočte hřích.‘ ⁹Vztahuje se toto blahoslavenství jen na obřezané, nebo také na neobřezané? Říkáme totiž: ‚Abrahamovi byla víra počtena za spravedlnost.‘ ¹⁰Jak mu tedy byla počtena? Byl už obřezán, či ještě ne? Nebyl obřezán, ale byl ještě před obřízkou ¹¹a znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou, aby byl otcem všech věřících mezi neobřezanými, aby tak také jim byla připočtena spravedlnost ¹²a aby byl otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, ale kráčejí také ve šlépějích víry, kterou měl náš otec Abraham ještě před obřízkou.