Pondělí po 8. neděli po Zjevení Páně A – Dt 32, 1-14

¹Naslouchejte, nebesa, budu mluvit, slyš, země, řeč mých úst.   ²Jako déšť ať kane má nauka, jak rosa ať plyne má řeč, jako sprška na trávu a jako přeháňka na zeleň.   ³Vyhlašuji Hospodinovo jméno. Vzdejte čest našemu Bohu.   ⁴Skála — jeho dílo je bezúhonné, ano, všechny jeho cesty jsou spravedlivé. On je Bůh věrný a není v něm špatnost, je spravedlivý a přímý.   ⁵Jednali vůči němu zvráceně, ke své potupě nejsou jeho syny, zvrácená a zkažená generace.   ⁶Takto odplácíte Hospodinu, lide bláznivý a nemoudrý? Cožpak není on tvým otcem, který tě vytvořil, který tě učinil a upevnil?   ⁷Vzpomeň na dávné dny, zvažuj roky z generace na generaci. Zeptej se svého otce, ať ti poví, svých starců, ať ti řeknou.   ⁸Když dával Nejvyšší národům dědictví, když rozděloval syny člověka, ustanovil hranice národů podle počtu synů Izraele.   ⁹Vždyť Hospodinovým podílem je jeho lid, Jákob jeho dědičným dílem.   ¹⁰Nalezl ho v pusté zemi, v pustotě, blouznění pusté krajiny. Obklopil ho, pečoval o něj, střežil ho jako zřítelnici svého oka.   ¹¹Jako orel dává do pohybu své hnízdo, vznáší se nad svými mláďaty, roztáhne svá křídla, uchopí je a nese je na svých perutích,   ¹²Hospodin sám ho vedl, cizí bůh s ním nebyl.   ¹³Nechal ho jet po návrších země, sytil ho polními plodinami, krmil ho medem ze skály a olejem z tvrdého skalního útesu,   ¹⁴kravským máslem a ovčím sýrem, s tukem jehňat, bášanskými berany a kozly, tím nejlepším z pšenice, pil jsi krev hroznů — šumivé víno.