Pondělí po 5. neděli velikonoční C – 1 Sa 20, 1-23.35-42

¹David utekl z Nájótu u Rámy, přišel za Jónatanem a zeptal se: Co jsem udělal? Jaká je má vina a jaký je můj hřích vůči tvému otci, že usiluje o můj život? ²Odpověděl mu: Ať je to od tebe vzdáleno, nezemřeš. Podívej, můj otec neudělá nic velkého ani malého, aniž by mi to prozradil. Proč by můj otec něco takového přede mnou skrýval? Není tomu tak. ³David se ještě zapřísahal: Tvůj otec dobře ví, že jsem nalezl milost ve tvých očích a řekl si: Ať se to Jónatan nedozví, jinak se bude trápit. Avšak jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, jen krok je mezi mnou a smrtí. ⁴Jónatan Davidovi pověděl: Cokoliv řekneš, to pro tebe udělám. ⁵Nato David Jónatanovi řekl: Podívej, zítra je novoluní a já mám zasednout s králem k jídlu. Propusť mě, abych se až do třetího večera ukryl na poli. ⁶Jestliže mě bude tvůj otec postrádat, řekni: David si ode mě naléhavě vyžádal dovolení, aby si mohl odběhnout do svého města Betléma, neboť je tam každoroční oběť pro celou čeleď. ⁷Jestliže řekne: Dobře, znamená to pokoj pro tvého otroka. Ale jestliže se velmi rozzlobí, věz, že je rozhodnut vykonat něco zlého. ⁸Prokaž svému otroku milosrdenství, neboť jsi uvedl svého otroka v Hospodinovu smlouvu se sebou. Jestliže je na mně vina, usmrť mě ty. Proč bys mě vodil ke svému otci? ⁹Jónatan odpověděl: Ať je to od tebe vzdáleno. Jestliže se opravdu dozvím, že můj otec je rozhodnut vykonat vůči tobě něco zlého, oznámím ti to. ¹⁰David se zeptal Jónatana: Kdo mi to oznámí, když ti tvůj otec odpoví tvrdě? ¹¹Jónatan řekl Davidovi: Pojď, vyjděme na pole. A oba vyšli na pole. ¹²Jónatan řekl Davidovi: Při Hospodinu, Bohu Izraele, zítra touto dobou či pozítří se vyptám svého otce. Jestliže bude s Davidem dobře, tehdy pošlu za tebou a prozradím ti to. ¹³Jestliže můj otec zamýšlí vůči tobě zlo, ať tak Hospodin učiní Jónatanovi a ještě přidá, pokud ti to neprozradím a nepropustím tě, abys odešel v pokoji. Ať je Hospodin s tebou, tak jako byl s mým otcem. ¹⁴Dokud ještě žiji, prokazuj mi Hospodinovo milosrdenství, abych nezemřel. ¹⁵Navěky neodejmi své milosrdenství mému domu, i potom, co Hospodin do jednoho vyhladí Davidovy nepřátele z povrchu země. ¹⁶Tak Jónatan uzavřel s domem Davidovým smlouvu a dodal: Ať Hospodin vyžaduje její naplnění i skrze Davidovy nepřátele. ¹⁷Jónatan znovu zapřísahal Davida při své lásce k němu, protože ho miloval jako sám sebe. ¹⁸Jónatan mu řekl: Zítra je novoluní. Budeš postrádán, protože tvé sedadlo bude prázdné. ¹⁹Třetího dne rychle sestup, jdi na místo, kde ses ukrýval v den činu, a zůstaň u kamene Ezelu. ²⁰Já vystřelím tři šípy v tu stranu, jako bych střílel na terč. ²¹Pak zrovna pošlu služebníka se slovy: Jdi a najdi šípy. Jestliže služebníkovi jasně řeknu: Podívej, šípy jsou blíž k tobě, seber je, pak přijď, protože to znamená pokoj pro tebe a nic ti nehrozí, jakože živ je Hospodin. ²²Jestliže však mladíkovi řeknu: Podívej, šípy jsou dál od tebe, jdi, protože tě Hospodin posílá pryč. ²³Ohledně věci, o které jsme se já a ty domluvili, ať je Hospodin svědkem mezi mnou a tebou navěky. ³⁵Ráno se stalo, že Jónatan vyšel na pole na setkání s Davidem. Byl s ním mladý služebník. ³⁶Řekl svému služebníkovi: Běž a najdi šípy, které vystřelím. Zatímco služebník běžel, vystřelil před něj šípy. ³⁷Když služebník přišel na místo, kam dopadly šípy, které Jónatan vystřelil, Jónatan za služebníkem zavolal: Šípy jsou ještě dál od tebe. ³⁸Jónatan za služebníkem zavolal: Rychle, pospěš si, neotálej! Jónatanův služebník posbíral šípy a přišel ke svému pánu. ³⁹Služebník o ničem nevěděl. Jen Jónatan a David znali tu úmluvu. ⁴⁰Jónatan dal svou výstroj služebníkovi, který byl s ním, a řekl mu: Jdi a odnes to do města. ⁴¹Když služebník odešel, David vstal zpoza hromady, padl tváří k zemi a třikrát se poklonil. Jeden druhého políbili a jeden jako druhý plakali, ale David víc. ⁴²Jónatan řekl Davidovi: Jdi v pokoji, protože jsme si my dva přísahali v Hospodinově jménu slovy: Hospodin budiž svědkem mezi mnou a tebou i mezi potomstvem mým a tvým až navěky.