Pondělí po 5. neděli po Zjevení Páně C – 1 K 14, 26-40

²⁶Co z toho tedy plyne, bratři? Když se sejdete, každý z vás má chvalozpěv, má učení, má zjevení, má jazyk, má výklad; všechno ať je k budování. ²⁷Mluví-li někdo jazykem, ať mluví dva nebo nejvýše tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá. ²⁸A jestliže tam není vykladač, ať ve shromáždění mlčí; ať mluví k sobě a k Bohu. ²⁹Proroci ať mluví dva nebo tři a ti ostatní ať rozsuzují. ³⁰A když by dostal zjevení jiný, který tam sedí, ať ten první umlkne. ³¹ Jeden po druhém můžete všichni prorokovat, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni. ³²Duchové proroků se podřizují prorokům, ³³neboť Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech shromážděních svatých, ³⁴vaše ženy nechť ve shromážděních mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; ať jsou podřízené, jak praví i Zákon. ³⁵Chtějí-li se něco naučit, ať se ptají doma svých mužů. Je totiž neslušné, aby žena mluvila ve shromáždění. ³⁶Vyšlo snad Boží slovo od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným? ³⁷Považuje-li se někdo za proroka nebo duchovního člověka, ať uznává, že to, co vám píšu, je Pánovo přikázání. ³⁸Jestliže to někdo neuznává, sám nebude uznáván. ³⁹A tak, moji bratři, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky. ⁴⁰Všechno ať se děje slušně a spořádaně.