Pondělí po 31. neděli v mezidobí A – 1 Te 2, 13-20

¹³A proto i my vzdáváme neustále díky Bohu, že když jste od nás převzali slovo Boží zvěsti, přijali jste je ne jako slovo lidské, ale tak, jak tomu opravdu je, jako slovo Boží, které také mocně působí ve vás věřících. ¹⁴Vždyť vy jste, bratři, napodobili církve Boží, které jsou v Judsku v Kristu Ježíši, protože i vy jste stejně trpěli od vlastních krajanů, jako i oni od Židů, ¹⁵kteří zabili Pána Ježíše i své proroky a také nás pronásledovali; Bohu se líbit nechtějí a vůči všem lidem jsou nepřátelští. ¹⁶Brání nám mluvit k pohanům, aby byli spaseni, čímž stále doplňují své hříchy; ale přišel na ně hněv až do krajnosti. ¹⁷Byli jsme, bratři, od vás na určitou dobu odloučeni, bylo to však jen tělem, ne srdcem; o to více jsme s velkou touhou usilovali spatřit vaši tvář. ¹⁸Proto jsme k vám chtěli přijít, já Pavel víc než jednou. ale Satan nám v tom zabránil. ¹⁹Kdo je naše naděje nebo radost nebo věnec chlouby, ne-li právě vy před naším Pánem Ježíšem při jeho příchodu? ²⁰Vždyť vy jste naše sláva i radost.