Pondělí po 29. neděli v mezidobí B – Žd 6, 1-12

¹Proto opusťme počáteční učení o Kristu a nesme se k zralosti; neklaďme znovu základy z pokání z mrtvých skutků a z víry v Boha, ²z učení o křtech, o vzkládání rukou, o vzkříšení mrtvých a o věčném soudu. ³A to učiníme, jestliže to Bůh dovolí. ⁴Neboť ty, kteří byli jednou osvíceni, okusili nebeského daru a stali se účastníky Ducha Svatého, ⁵okusili dobrého Božího slova i moci budoucího věku, ⁶a odpadli, je nemožné znovu obnovovat ku pokání, neboť si opět křižují Syna Božího a vystavují ho veřejnému posměchu. ⁷Vždyť zem, která pije déšť, jenž na ni často přichází, a plodí užitečnou bylinu těm, pro něž je také obdělávána, dostává od Boha požehnání. ⁸ Když však nese trní a bodláky, je neužitečná a blízká prokletí; jejím koncem je spálení. ⁹ Co se však týká vás, milovaní, jsme přesvědčeni o lepších věcech, o tom, co náleží k záchraně, přestože tak mluvíme. ¹⁰Neboť Bůh není nespravedlivý, takže by zapomněl na vaši práci a lásku, kterou jste projevili jeho jménu, když jste posloužili — a ještě sloužíte — svatým. ¹¹Toužíme však, aby každý z vás projevoval stejnou horlivost k nabytí plné jistoty naděje, která vytrvá až do konce, ¹²abyste nezlenivěli, ale napodobili ty, kteří jsou skrze víru a trpělivost dědici zaslíbení.