Pondělí po 29. neděli v mezidobí B – Žd 6, 1-12

1Proto opusťme počáteční učení o Kristu a nesme se k zralosti; neklaďme znovu základy z pokání z mrtvých skutků a z víry v Boha, 2z učení o křtech, o vzkládání rukou, o vzkříšení mrtvých a o věčném soudu. 3A to učiníme, jestliže to Bůh dovolí. 4Neboť ty, kteří byli jednou osvíceni, okusili nebeského daru a stali se účastníky Ducha Svatého, 5okusili dobrého Božího slova i moci budoucího věku, 6a odpadli, je nemožné znovu obnovovat ku pokání, neboť si opět křižují Syna Božího a vystavují ho veřejnému posměchu. 7Vždyť zem, která pije déšť, jenž na ni často přichází, a plodí užitečnou bylinu těm, pro něž je také obdělávána, dostává od Boha požehnání. 8 Když však nese trní a bodláky, je neužitečná a blízká prokletí; jejím koncem je spálení. 9 Co se však týká vás, milovaní, jsme přesvědčeni o lepších věcech, o tom, co náleží k záchraně, přestože tak mluvíme. 10Neboť Bůh ne nespravedlivý, takže by zapomněl na vaši práci a lásku, kterou jste projevili jeho jménu, když jste posloužili — a ještě sloužíte — svatým. 11Toužíme však, aby každý z vás projevoval stejnou horlivost k nabytí plné jistoty naděje, která vytrvá až do konce, 12abyste nezlenivěli, ale napodobili ty, kteří jsou skrze víru a trpělivost dědici zaslíbení.

Autor: WebAdmin
Publikováno:
Poslední úprava: