Pondělí po 27. neděli v mezidobí B – Jb 8, 1-22

¹Tu odpověděl Bildad Šúchský. Řekl: ²Jak dlouho budeš povídat tyto věci a řeči tvých úst budou jako prudký vítr? ³Cožpak Bůh pokřiví právo? Pokřiví snad Všemohoucí spravedlnost? ⁴Jestliže tví synové proti němu zhřešili, vydal je do moci jejich přestoupení. ⁵Pokud ty budeš usilovně hledat Boha a Všemohoucího budeš prosit o smilování, ⁶pokud jsi čistý a přímý, nyní se tedy dá kvůli tobě pohnout a obnoví příbytek tvé spravedlnosti. ⁷Tvůj počátek se bude zdát nepatrný, zatímco tvá budoucnost půjde rychle vzhůru. ⁸Jen se přece zeptej u dřívější generace a ověř to podle bádání jejich otců. ⁹Neboť my jsme tu od včera a nedozvíme se to, naše dny jsou totiž jako stín na zemi. ¹⁰Cožpak to nejsou oni, kdo tě poučí, promluví k tobě a vynesou výroky ze svého srdce? ¹¹Což vyroste papyrus mimo bažinu? Vzroste sítí bez vody? ¹²Ten ve svém rozpuku ještě nemůže být utržen, ale uschne dříve než jakákoliv tráva. ¹³Tak dopadnou všichni, kdo zapomínají na Boha; zanikne i naděje bezbožného, ¹⁴jemuž se stane důvěra zklamáním, naděje pavučinou. ¹⁵Opře se o svůj dům, ale nezůstane stát; chytí se ho, ale neobstojí. ¹⁶Na slunci je svěží a jeho ratolest vyrazí nad jeho zahradou. ¹⁷Na hromadě kamení se budou proplétat jeho kořeny, pronikne do kamenného domu. ¹⁸Jestliže jej vykoření z jeho místa, ono jej zapře: Nikdy jsem tě nevidělo. ¹⁹Inu, taková je radost jeho cesty; a z prachu vyraší zase další. ²⁰Hle, Bůh nezavrhne bezúhonného ani nebude pevně držet za ruku zločince. ²¹Nakonec naplní smíchem tvá ústa a tvé rty radostným křikem, ²²ti, kdo tě nenávidí, oblečou hanbu a stan ničemů, ten pomine.