Pondělí po 22. neděli v mezidobí C – Jr 2, 23-37

²³Jak to, že říkáš: Neposkvrnila jsem se, za baaly jsem nechodila? Pohleď na svou cestu tam v údolí, poznej, cos učinila, ty mladá rychlá velbloudice, která se proháníš po svých cestách, ²⁴ty divoká oslice, navyklá pustině. V touze své duše větří ve větru. Kdo ji může odvrátit od její vášně? Všichni, kdo ji hledají, se vůbec neunaví, najdou ji v čas říje. ²⁵Chraň svou nohu, aby nebyla bosá, a své hrdlo před žízní. Na to říkáš: Není naděje! Kdepak! Vždyť jsem si zamilovala cizince a budu chodit za nimi. ²⁶Jako je zahanben zloděj, když ho dopadnou, tak bude zahanben dům izraelský — oni, jejich králové, jejich knížata, jejich kněží i jejich proroci, ²⁷kteří říkají dřevu: Ty jsi můj otec, a kameni: Ty jsi nás zplodil, neboť se ke mně obrátili zády, a ne tváří, ale když se jim daří zle, říkají: Povstaň a zachraň nás! ²⁸Kde jsou tvoji bohové, které sis učinil? Ať povstanou, jestli tě zachrání, když se ti daří zle. Vždyť kolik je tvých měst, tolik je, Judo, tvých bohů. ²⁹Proč se mnou vedete při? Všichni jste se proti mně vzbouřili, je Hospodinův výrok. ³⁰Nadarmo jsem bil vaše syny, kázeň nepřijali. Váš meč vám požral proroky jako lev zabiják. ³¹Pohleďte, vy z této generace, na Hospodinovo slovo! Což jsem byl Izraeli pustinou? Či zemí temnoty? Proč můj lid říká: Jsme svobodní, už k tobě nepřijdeme? ³²Cožpak zapomene panna na své ozdoby nebo nevěsta na svoje pentle? Ale můj lid na mě již dávno zapomněl. ³³Jak vylepšuješ svoji cestu, abys hledala lásku! Proto i špatné ženy jsi naučila svým cestám. ³⁴I na okraji tvého roucha se nachází krev nevinných chudáků. Nedopadla jsi je při vloupání, ani při čemkoliv takovém. ³⁵Avšak říkáš: Protože jsem nevinná, jeho hněv ode mě bude jistě odvrácen. Hle, soudím tě podle tvých řečí: Nezhřešila jsem. ³⁶Jak velice lehkovážně měníš svou cestu! Tak jako jsi byla zklamána Asýrií, budeš zklamána i Egyptem. ³⁷Také odtamtud vyjdeš s rukama na hlavě, protože Hospodin zavrhl tvé naděje a neuspěješ s nimi.