Pondělí po 21. neděli v mezidobí C – Žd 3,7 – 4,11

⁷Proto, jak praví Duch Svatý: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, ⁸nezatvrzujte svá srdce jako při onom rozhořčení ve dni pokušení v pustině, ⁹kdy mě pokoušeli vaši otcové tím, že mě zkoušeli, a viděli mé skutky ¹⁰po čtyřicet let. Proto jsem se na toto pokolení rozhněval a řekl jsem: Stále bloudí srdcem; oni nepoznali mé cesty. ¹¹Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Jistě nevejdou do mého odpočinutí.‘ ¹²Hleďte, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a nevěrné srdce, takže by odpadl od živého Boha, ¹³a proto se navzájem napomínejte každý den, dokud se říká Dnes, aby nikdo z vás nebyl zatvrzen klamem hříchu. ¹⁴Vždyť jsme se stali účastníky Krista, pokud ten původ jistoty zachováme pevný až do konce. ¹⁵Když se říká: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při onom rozhořčení‘, ¹⁶kdo jsou ti, kteří slyšeli a způsobili rozhořčení? Což to nebyli všichni ti, kdo vyšli z Egypta skrze Mojžíše? ¹⁷Na koho se hněval čtyřicet let? Zdali ne na ty, kteří zhřešili a jejichž mrtvoly padly v pustině? ¹⁸A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kteří neposlechli? ¹⁹I vidíme, že nemohli vejít pro nevěru. ¹Stále platí zaslíbení pro vstup do jeho odpočinutí, bojme se tedy, aby se snad neukázalo, že někdo z vás je promeškal. ²Vždyť také nám byla oznámena radostná zvěst, stejně jako i jim. Slovo zvěsti jim však neprospělo, protože nebyli spojeni vírou s těmi, kteří slyšeli. ³Neboť do odpočinutí vcházíme my, kteří jsme uvěřili, jak řekl: ‚Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Nevejdou do mého odpočinutí,‘ ačkoliv to dílo bylo od založení světa hotovo. ⁴Neboť kdesi řekl o sedmém dni takto: ‚I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla.‘ ⁵A zde zase: ‚Nevejdou do mého odpočinutí.‘ ⁶Protože tedy zůstává možnost, aby někteří do něho vešli, a protože ti, kterým to bylo dříve zvěstováno, nevešli pro neposlušnost, ⁷opět určuje jeden den, Dnes, když v Davidovi po tak dlouhém čase říká, jak je předpověděno: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.‘ ⁸Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinutí, nemluvil by o jiném, pozdějším dni. ⁹A tak zůstává sobotní odpočinutí Božímu lidu. ¹⁰Kdo totiž vešel do jeho odpočinutí, ten také odpočinul od svého díla, tak jako Bůh od svého. ¹¹Pospěšme si tedy vejít do onoho odpočinutí, aby nikdo nepadl podle stejného příkladu neposlušnosti.