Pondělí po 21. neděli v mezidobí A – Ř 2, 1-11

¹Proto jsi bez omluvy, člověče, a to každý, kdo soudíš. V čem soudíš druhého, v tom odsuzuješ sám sebe, neboť soudíš, ale sám činíš totéž. ²Víme, že Boží soud je podle pravdy proti těm, kdo dělají takové věci. ³Máš za to, člověče, který soudíš ty, kdo takové věci dělají, a sám činíš totéž, že unikneš Božímu soudu? ⁴Nebo pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a trpělivosti, a nevíš, že Boží dobrota tě vede k pokání? ⁵Svou tvrdostí a nekajícným srdcem si shromažďuješ hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého Božího soudu. ⁶On odplatí každému podle jeho skutků. ⁷Těm, kteří s vytrvalostí v dobrém skutku hledají slávu, čest a neporušitelnost, dá věčný život. ⁸Avšak těm, kteří jsou sobečtí a neposlouchají pravdu, nýbrž poslouchají nepravost, odplatí hněvem a zuřivostí. ⁹Soužení a úzkost padne na duši každého člověka, jenž působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka; ¹⁰avšak sláva, čest a pokoj připadne každému, kdo činí dobro, předně Židovi, a také Řekovi. ¹¹U Boha není přijímání osob.