Pondělí po 2. neděli po Zjevení Páně A – Ž 40, 6-17

⁶Hospodine, můj Bože, ty jsi s námi učinil mnoho svých divů a úmyslů; nikdo se s tebou nemůže měřit. Chci je oznamovat a hovořit o nich — je jich víc, než se dá vypovědět.   ⁷Obětní hod ani přídavnou oběť jsi nechtěl, ale prorazil jsi mi uši. Zápal ani oběť za hřích jsi nežádal.   ⁸Tu jsem řekl: Hle, přicházím. Ve svitku knihy je o mně psáno.   ⁹Oblíbil jsem si dělat to, co je ti milé, můj Bože. Tvůj zákon je v mém nitru.   ¹⁰Zvěstoval jsem spravedlnost ve velikém shromáždění; hle, neomezoval jsem své rty. Hospodine, ty to víš.   ¹¹Tvou spravedlnost jsem neukryl uvnitř svého srdce, mluvil jsem o tvé věrnosti a spáse, nezatajil jsem tvé milosrdenství a tvou pravdu ve velikém shromáždění.   ¹²Hospodine, ty mi neodepřeš své slitování. Kéž mě stále střeží tvé milosrdenství a tvá věrnost.   ¹³Vždyť mě obklopilo tolik zla, že se nedá sečíst. Dostihly mě mé viny, takže nemohu ani vzhlédnout; je jich víc než vlasů na mé hlavě, odvaha mě opustila.   ¹⁴Kéž mě, Hospodine, zatoužíš vysvobodit! Hospodine, pospěš mi na pomoc!   ¹⁵Ať se stydí a hanbí všichni, kteří usilují o mou duši a chtějí ji zničit; ať odtáhnou zpět a jsou zahanbeni ti, kdo mi přejí zlo.   ¹⁶Kéž se zhrozí své vlastní hanby ti, kdo mi říkají: Cha, cha!   ¹⁷Ať se veselí a radují v tobě všichni, kdo tě hledají! Ti, kdo milují tvou spásu, ať říkají stále: Veliký je Hospodin!