Pondělí po 14. neděli v mezidobí B – 2 K 11, 16-33

16Znova říkám, aby si někdo o mně nemyslel, že jsem nerozumný; a když ano, přijměte mne i jako nerozumného, abych se i já trochu pochlubil. 17To, co teď říkám, neříkám podle Pána, ale jako v nerozumu, v této jistotě chlouby. 18Protože se mnozí chlubí podle těla, i já se pochlubím. 19Rádi totiž snášíte nerozumné, protože sami jste rozumní. 20Snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás někdo obírá, když se někdo vyvyšuje, když vás někdo bije do tváře. 21K vlastní hanbě vyznávám: jako bychom byli v této věci slabí. Ale v čemkoliv si někdo troufá — mluvím ovšem z nerozumu –, troufám si i já. 22Jsou Hebrejci? Já také. Jsou Izraelci? Já také. Jsou potomci Abrahamovi? Já také. 23Jsou služebníci Kristovi? Mluvím bez rozumu: Já nad to. Hojněji v těžkých pracích, hojněji ve vězeních, nad míru v ranách, častokrát v ohrožení života. 24Od Židů jsem pětkrát dostal čtyřicet ran bez jedné, 25třikrát jsem byl bit holí, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal, noc a den jsem strávil na širém moři; 26častokrát na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního kmene, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích v pustině, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratřími; 27v těžké práci a v úsilí, často v nočních bděních, o hladu a žízni, často v postech, v zimě a nahotě. 28Kromě jiného, co na mne denně doléhá, mám starost o všechny sbory. 29Kdo je slabý, abych i já nebyl slabý? Kdo je něčím pohoršován, aby to i mě nepálilo? 30Mám-li se chlubit, budu se chlubit tím, v čem jsem sláb. 31 Bůh a Otec Pána Ježíše, který je požehnaný na věky, ví, že nelžu. 32V Damašku místodržitel krále Arety hlídal město, aby se mne zmocnil, 33ale byl jsem v koši spuštěn oknem ve zdi a unikl jsem jeho rukám.

Autor: WebAdmin
Publikováno:
Poslední úprava: