Pondělí po 12. neděli v mezidobí B – Sk 27, 13-38

13A když začal vát jižní vítr, mysleli si, že provedou svůj úmysl. Zvedli kotvy a pluli co nejblíže podél Kréty. 14Ale zanedlouho se od ní přihnal prudký vítr, který se nazývá Eurakylón. 15Loď jím byla stržena a nemohla mu čelit; proto jsme vzdali jakýkoliv odpor a nechali jsme se jím unášet. 16 Dostali jsme se do závětří jakéhosi ostrůvku, který se jmenoval Kauda, a stěží jsme dokázali vytáhnout záchranný člun. 17 Když ho vytáhli, použili pomocných prostředků a podvázali loď. Protože se báli, aby nenajeli na syrtskou mělčinu, spustili plachty a takto se nechali unášet. 18 Protože s námi prudce zmítala bouře, začali druhý den vyhazovat náklad 19a třetí den vlastníma rukama hodili do moře lodní zařízení. 20Po mnoho dní se neobjevovalo ani slunce ani hvězdy a dorážela na nás nemalá bouře, nakonec se již ztrácela veškerá naděje, že se zachráníme. 21 Když dlouho nic nejedli, postavil se Pavel uprostřed nich a řekl: „Muži, měli jste mne poslechnout a nevyplouvat z Kréty, a mohli jste si ušetřit toto nebezpečí a ztrátu. 22Ale nyní vás vyzývám, abyste byli dobré mysli, neboť nikdo z vás nebude ztracen, nýbrž jen loď. 23Tuto noc přišel ke mně anděl toho Boha, jemuž patřím a kterému sloužím, 24a řekl: ‚Neboj se, Pavle, ty se musíš postavit před císaře. A hle, Bůh ti daroval všechny ty, kteří se plaví s tebou.‘ 25Proto, muži, buďte dobré mysli. Věřím totiž Bohu, že to bude tak, jak mi bylo oznámeno. 26Musíme však narazit na nějaký ostrov.“ 27Když jsme byli unášeni po Adrii čtrnáctou noc, začali mít námořníci kolem půlnoci dojem, že se k nim přibližuje nějaká země. 28 Spustili olovnici a zjistili hloubku dvacet sáhů. Když odpluli kousek dále, opět spustili olovnici a zjistili hloubku patnáct sáhů. 29 Protože se báli, abychom někde nenarazili na skalnatá místa, vyhodili ze zádi čtyři kotvy a toužebně čekali, až nastane den. 30 Když se námořníci pokoušeli utéci z lodi a spustili člun na moře pod záminkou, že chtějí vytahovat kotvy z přídi, 31řekl Pavel setníkovi a vojákům: „Nezůstanou-li tito na lodi, vy nemůžete být zachráněni.“ 32Tu vojáci přesekli lana u člunu a nechali jej uplavat. 33Než se začalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli. Řekl: „Dnes již čtrnáctý den čekáte, zůstáváte hladoví a nic nejíte. 34Proto vás vybízím, abyste pojedli; je to k vaší záchraně. Vždyť nikomu z vás se neztratí ani vlas z hlavy.“ 35 Po těch slovech vzal chléb, přede všemi vzdal Bohu díky, rozlomil jej a začal jíst. 36Všichni nabyli dobré mysli a také oni přijali pokrm. 37Všech nás bylo na lodi dvě stě sedmdesát šest. 38 Když se nasytili, odlehčovali loď tím, že vyhazovali obilí do moře.

Autor: WebAdmin
Publikováno:
Poslední úprava: