Pondělí po 12. neděli v mezidobí B – Sk 27, 13-38

¹³A když začal vát jižní vítr, mysleli si, že provedou svůj úmysl. Zvedli kotvy a pluli co nejblíže podél Kréty. ¹⁴Ale zanedlouho se od ní přihnal prudký vítr, který se nazývá Eurakylón. ¹⁵Loď jím byla stržena a nemohla mu čelit; proto jsme vzdali jakýkoliv odpor a nechali jsme se jím unášet. ¹⁶ Dostali jsme se do závětří jakéhosi ostrůvku, který se jmenoval Kauda, a stěží jsme dokázali vytáhnout záchranný člun. ¹⁷ Když ho vytáhli, použili pomocných prostředků a podvázali loď. Protože se báli, aby nenajeli na syrtskou mělčinu, spustili plachty a takto se nechali unášet. ¹⁸ Protože s námi prudce zmítala bouře, začali druhý den vyhazovat náklad ¹⁹a třetí den vlastníma rukama hodili do moře lodní zařízení. ²⁰Po mnoho dní se neobjevovalo ani slunce ani hvězdy a dorážela na nás nemalá bouře, nakonec se již ztrácela veškerá naděje, že se zachráníme. ²¹ Když už dlouho nic nejedli, postavil se Pavel uprostřed nich a řekl: „Muži, měli jste mne poslechnout a nevyplouvat z Kréty, a mohli jste si ušetřit toto nebezpečí a ztrátu. ²²Ale nyní vás vyzývám, abyste byli dobré mysli, neboť nikdo z vás nebude ztracen, nýbrž jen loď. ²³Tuto noc přišel ke mně anděl toho Boha, jemuž patřím a kterému sloužím, ²⁴a řekl: ‚Neboj se, Pavle, ty se musíš postavit před císaře. A hle, Bůh ti daroval všechny ty, kteří se plaví s tebou.‘ ²⁵Proto, muži, buďte dobré mysli. Věřím totiž Bohu, že to bude tak, jak mi bylo oznámeno. ²⁶Musíme však narazit na nějaký ostrov.“ ²⁷Když jsme byli unášeni po Adrii už čtrnáctou noc, začali mít námořníci kolem půlnoci dojem, že se k nim přibližuje nějaká země. ²⁸ Spustili olovnici a zjistili hloubku dvacet sáhů. Když odpluli kousek dále, opět spustili olovnici a zjistili hloubku patnáct sáhů. ²⁹ Protože se báli, abychom někde nenarazili na skalnatá místa, vyhodili ze zádi čtyři kotvy a toužebně čekali, až nastane den. ³⁰ Když se námořníci pokoušeli utéci z lodi a spustili člun na moře pod záminkou, že chtějí vytahovat kotvy z přídi, ³¹řekl Pavel setníkovi a vojákům: „Nezůstanou-li tito na lodi, vy nemůžete být zachráněni.“ ³²Tu vojáci přesekli lana u člunu a nechali jej uplavat. ³³Než se začalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli. Řekl: „Dnes již čtrnáctý den čekáte, zůstáváte hladoví a nic nejíte. ³⁴Proto vás vybízím, abyste pojedli; je to k vaší záchraně. Vždyť nikomu z vás se neztratí ani vlas z hlavy.“ ³⁵ Po těch slovech vzal chléb, přede všemi vzdal Bohu díky, rozlomil jej a začal jíst. ³⁶Všichni nabyli dobré mysli a také oni přijali pokrm. ³⁷Všech nás bylo na lodi dvě stě sedmdesát šest. ³⁸ Když se nasytili, odlehčovali loď tím, že vyhazovali obilí do moře.