Pondělí po 10. neděli v mezidobí C – Job 22, 1-20

¹Tu odpověděl Elífaz Témanský. Řekl: ²Cožpak bude muž Bohu prospěšný, bude mu snad rozumný člověk prospěšný? ³Cožpak má Všemohoucí zalíbení v tom, že budeš v právu, anebo nekalý zisk z toho, že dovedeš své cesty k dokonalosti? ⁴Cožpak tě kárá kvůli tvé bázni, vejde proto s tebou v soud? ⁵Což není tvá špatnost velká a tvé zvrácenosti bez konce? ⁶Vždyť jsi bezdůvodně brával zástavu od svých bratrů a svlékal jsi šaty ze spoře oděných. ⁷Nedával jsi žíznivému napít vody, chléb jsi odpíral hladovému. ⁸Země náleží muži silné paže, bude v ní pobývat muž vznešené tváře. ⁹S prázdnou jsi poslal pryč vdovy, paže sirotků bývala sražena. ¹⁰Proto jsou okolo tebe pasti a roztřese tě náhlý strach. ¹¹Anebo nevidíš temnotu a spoustu vody, která tě přikryje. ¹²Což není Bůh vyšší než nebesa? Pohleď na nejvyšší hvězdy, jak jsou vyvýšeny. ¹³A přece říkáš: Co ví Bůh? Což může soudit to, co je za hustou temnotou? ¹⁴Za úkryt má mračna, nevidí; prochází se po nebeském obzoru. ¹⁵Chceš se snad držet dávné stezky, po níž šlapali muži propadlí nepravosti, ¹⁶kteří byli dopadeni, ačkoliv nenadešel čas? Jejich základ bude zaplaven proudem. ¹⁷Ti Bohu říkávali: Odstup od nás, a: Co nám může Všemohoucí provést? ¹⁸Přitom blahobytem jejich domy naplnil on; kéž by se ode mne vzdálila rada ničemů. ¹⁹Spravedliví to uvidí a budou se radovat, nevinný se jim bude posmívat. ²⁰Naši odpůrci jistě byli vyhlazeni a oheň strávil to, co po nich zbylo.