Pondělí po 10. neděli v mezidobí C – Ga 2, 1-10

¹Potom po čtrnácti letech jsem opět vystoupil do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. ²Vystoupil jsem tam na základě zjevení a předložil jsem jim evangelium, které hlásám mezi pohany; předložil jsem je však v soukromí těm, kteří jsou uznáváni, abych snad neběžel nebo nebyl běžel nadarmo. ³Ale ani Titus, který byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen dát se obřezat, ⁴jak to chtěli ti falešní bratři, vetřelci, kteří se tam vloudili, aby vyšpehovali naši svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, a aby nás zotročili. ⁵Ale těm jsme ani na chvíli neustoupili a nepodřídili jsme se jim, aby vám zůstala pravda evangelia. ⁶Od těch, kteří něco znamenají — na tom, jací kdysi byli, mi nezáleží, protože Bůh nepřijímá člověka podle významu jeho osoby — ti uznávaní mně tedy nic dalšího neuložili. ⁷Naopak když uviděli, že mi bylo svěřeno evangelium pro neobřezané jako Petrovi pro obřezané — ⁸neboť ten, který působil u Petra k apoštolství pro obřezané, působil i u mne k apoštolství pro pohany –; ⁹když tedy poznali tu milost, která mi byla dána, podali Jakub, Kéfas a Jan, kteří byli uznáváni za sloupy církve, mně i Barnabášovi pravici na důkaz společenství, abychom my šli mezi pohany a oni mezi obřezané. ¹⁰Jen žádali, abychom pamatovali na jejich chudé, což jsem právě i já sám pilně činil.