Pátek před Letnicemi B – Job 37, 1-13

¹Ano, mé srdce se kvůli tomu otřese, že až ze svého místa vyskočí. ²Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu, rachotu hromu, jež vychází z jeho úst. ³Pod celými nebesy ho posílá, k okrajům země své světlo. ⁴Za ním zařve hlas, jeho vznešenost hlasitě zahřmí. Blesky nezadrží, až bude jeho hlas slyšet. ⁵Bůh obdivuhodně zahřmí svým hlasem, činí velké věci, které nepochopíme. ⁶Neboť zavolá na sníh: Padej na zem, též i na průtrž deště, a ve své síle padá průtrž dešťů. ⁷Na ruku každého člověka umístí pečeť, aby všichni lidé poznali jeho dílo. ⁸Zvěř zalézá do houští a přebývá ve svých doupatech. ⁹Vichřice se přižene ze své kobky, chlad od severního větru. ¹⁰Božím dechem vzniká led, vodní plocha se ocitá v sevření. ¹¹I mračno obtěžká vláhou, jeho světlo rozptýlí oblak. ¹²Ty se pak podle jeho úmyslů valí v kruzích, aby na povrchu celé země vykonaly všechno, co jim přikáže. ¹³Užije toho ať už jako trestající hole, ať už ku prospěchu své země, ať už na důkaz milosrdenství.