Pátek před 25. nedělí v mezidobí C – Jr 8, 1-13

¹V onen čas, je Hospodinův výrok, vyberou z jejich hrobů kosti judských králů, kosti jejich knížat, kosti kněží, kosti proroků a kosti obyvatel Jeruzaléma ²a rozházejí je před sluncem, před měsícem a před celým nebeským zástupem, které si zamilovali, kterým sloužili, za kterými chodili, které vyhledávali a kterým se klaněli; nebudou sebrány, nebudou pohřbeny, budou jako hnůj na povrchu země. ³Celý ostatek pozůstalých z této zlé čeledi na každém místě, kam jsem ty pozůstalé zahnal, si raději vyvolí smrt nežli život, je výrok Hospodina zástupů. ⁴Řekni jim: Toto praví Hospodin: Padnou-li lidé, nepovstanou? Jestliže se někdo odvrátí, nenavrátí se zase zpět? ⁵Proč se tedy tento lid, Jeruzalém, odvrátil trvalým odvrácením? Drží se pevně klamu a odmítají se navrátit. ⁶Pozorně jsem naslouchal a slyšel, že nemluví správně; není nikdo, kdo by litoval svého zla a řekl: Co jsem to provedl? Každý se odvrací ke svému způsobu života, jako se kůň řítí do boje. ⁷I čáp na nebi zná svůj určený čas, hrdlička, vlaštovka i jeřáb zachovávají dobu svého příletu, ale můj lid nezná Hospodinovo nařízení. ⁸Jak to, že říkáte: Jsme moudří, máme Hospodinův zákon? Jenže podívejte, lživé rydlo písařů ho udělalo lživým. ⁹Mudrci se zastydí, zděsí se a budou polapeni. Hle, pohrdli Hospodinovým slovem, jakou to mají moudrost? ¹⁰Proto dám jejich ženy jiným a jejich pole dobyvatelům, protože všichni od nejmenšího do největšího pro sebe hrabou nekalý zisk, od proroka až po kněze všichni podvádějí. ¹¹Napravují zkázu dcery mého lidu povrchně slovy: Pokoj, pokoj, ale žádný pokoj není. ¹²Styděli se, že páchali odpornou věc? Ani trochu se nestyděli, ani se hanbit neumějí. Proto padnou s padajícími; v čase svého navštívení se zapotácejí, praví Hospodin. ¹³Přivodím jejich konec, je Hospodinův výrok. Na révě nebudou hrozny, na fíkovníku nebudou žádné fíky, listy zvadnou, a co jsem jim dal, od nich odstoupí.