Pátek před 2. nedělí adventní A – Iz 30, 19-26
19Lid bude bydlet na Sijónu, v Jeruzalémě. Nebudeš již plakat, Hospodin ti bude velice milostivý při zvuku tvého úpěnlivého křiku: Jakmile jej uslyší, odpoví ti. 20Ačkoliv vám Panovník dá chléb úzkosti a vodu útisku, tvoji učitelé se již nebudou skrývat, ale na vlastní oči uvidíš své učitele. 21A na vlastní uši uslyšíš za sebou říkat: To je ta cesta, po ní jděte, ať se dáte napravo nebo nalevo. 22Pak prohlásíte za nečisté své stříbrem potažené tesané modly i svou pozlacenou litou modlu, odvrhneš je jako věci poskvrněné menstruací. Řekneš jim: Táhněte! 23A on dá déšť pro tvé zrno, kterým oseješ zemi, dá pokrm z úrody země a bude šťavnatý a tučný. Tvůj dobytek se bude v onen den pást na rozlehlých pastvinách, 24býci a osli obdělávající zemi budou žrát smíšenou slanou píci, která se prohazuje lopatou a vidlemi. 25A na každé vysoké hoře a na každém vyvýšeném návrší budou koryta tekoucí vody, v den velkého vraždění, kdy padnou věže. 26I bude světlo měsíce jako světlo slunce a světlo slunce bude sedminásobné, jako světlo sedmi dnů — v den, kdy Hospodin ováže zlomeninu svého lidu a jeho zdrcující ránu uzdraví.