Pátek před 19. nedělí v mezidobí B – 2 Sa 14, 25-33

²⁵Nikdo v celém Izraeli nebyl tak velmi opěvován pro svou krásu jako Abšalóm. Od paty až k hlavě na něm nebylo vady. ²⁶Když si nechával ostříhat hlavu — bylo to vždy na konci roku, kdy se nechával ostříhat, protože ho vlasy tížily, takže se nechal ostříhat — vlasy z jeho hlavy vážily dvě stě šekelů královské váhy. ²⁷Abšalómovi se narodili tři synové a jedna dcera jménem Támar. Byla to žena krásného vzhledu. ²⁸Abšalóm pobýval v Jeruzalémě dva roky, avšak královu tvář nezahlédl. ²⁹Potom Abšalóm vzkázal pro Jóaba, aby ho poslal ke králi. Ten k němu ale nechtěl přijít. Vzkázal ještě podruhé, ale nechtěl přijít. ³⁰Nato řekl svým otrokům: Podívejte, Jóabovo pole je vedle mého. Má tam ječmen. Jděte a zapalte ho. Abšalómovi otroci zapálili to pole. ³¹Jóab vstal, šel domů k Abšalómovi a zeptal se ho: Proč tvoji otroci zapálili pole, které patří mně? ³²Abšalóm Jóabovi odpověděl: Podívej, vzkázal jsem pro tebe se slovy: Přijď sem, abych tě poslal ke králi se slovy: Proč jsem měl přijít z Gešúru? Bylo by mi lépe, kdybych byl ještě tam. Teď chci vidět královu tvář. Anebo jestli je na mně vina, ať mě dá usmrtit. ³³Jóab šel ke králi a oznámil mu to. Ten Abšalóma zavolal. Když přišel ke králi, klaněl se před králem tváří k zemi. A král Abšalóma políbil.