Pátek před 14. nedělí v mezidobí A – Ř 7, 7-20

⁷Co tedy řekneme? Je Zákon hříchem? Naprosto ne! Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „Nepožádáš.“ ⁸Hřích využil příležitosti, které se mu dostalo skrze to přikázání, a probudil ve mně veškerou žádostivost; bez Zákona je totiž hřích mrtev. ⁹Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil, ¹⁰a já jsem zemřel. I ukázalo se, že přikázání, které mělo být k životu, bylo mi k smrti. ¹¹Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal mě a skrze ně mě zabil. ¹²A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré. ¹³Tedy to dobré mi způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi tím dobrým smrt, aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným. ¹⁴Neboť víme, že Zákon je duchovní, já však jsem tělesný, prodaný do otroctví hříchu. ¹⁵Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž činím to, co nenávidím. ¹⁶Činím-li však to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý. ¹⁷Ale pak již to nekonám já sám, nýbrž hřích, který ve mně přebývá. ¹⁸Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré; neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne. ¹⁹Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. ²⁰Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá.