Pátek před 14. nedělí v mezidobí A – Ř 7, 7-20

7Co tedy řekneme? Je Zákon hříchem? Naprosto ne! Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „ Nepožádáš.“ 8Hřích využil příležitosti, které se mu dostalo skrze to přikázání, a probudil ve mně veškerou žádostivost; bez Zákona je totiž hřích mrtev. 9Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil, 10a já jsem zemřel. I ukázalo se, že přikázání, které mělo být k životu, bylo mi k smrti. 11Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal mě a skrze ně zabil. 12A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré. 13Tedy to dobré mi způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi tím dobrým smrt, aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným. 14Neboť víme, že Zákon je duchovní, já však jsem tělesný, prodaný do otroctví hříchu. 15Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž činím to, co nenávidím. 16Činím-li však to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý. 17Ale pak již to nekonám já sám, nýbrž hřích, který ve mně přebývá. 18Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré; neboť chtít dobro dokážu, ale konat ne. 19Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. 20Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá.

Autor: WebAdmin
Publikováno:
Poslední úprava: