Pátek před 12. nedělí v mezidobí C – Jb 6, 14-30

14Zoufalému náleží milosrdenství jeho přítele, i když opustí bázeň před Všemohoucím. 15Moji bratři jednali zrádně jako potok, pominou jako řečiště potoků, 16kalných od ledu, v nichž je skryt roztátý sníh. 17V době sucha se ztratily; v jeho žáru zmizely ze svého místa. 18Stezky jejich pouti se vinou, přecházejí v pustotu a hynou. 19Karavany z Témy je vyhlížely, průvody ze Šeby na ně čekaly. 20Styděly se, protože každý si byl jistý; přišly až k nim a hanbily se. 21Teď jste se tedy stali něčím takovým jako ony; když uvidíte něco děsného, bojíte se. 22Zdalipak jsem řekl: Dejte mi něco anebo zaplaťte za mě ze svého jmění 23a zachraňte mě z ruky protivníka, z ruky násilníků mě vykupte. 24Poučte mě a já umlknu, dejte mi porozumět, v čem jsem zbloudil. 25Čím jsou hrozné upřímné řeči? Co však kárá vaše kárání? 26Rozhodnete se snad kárat výroky a nechat znít do větru řeči zoufalce? 27To potom necháte padnout los na sirotka a zaprodáte svého bližního. 28Nyní tedy buďte tak laskavi, pohleďte na mě, copak vám budu do očí lhát? 29Přestaňte prosím, ať se nespáchá zvrácenost, přestaňte už, jde tu o mou spravedlnost. 30Cožpak je na mém jazyku zvrácenost? Nerozpozná snad mé patro zhoubné choutky?

Autor: WebAdmin
Publikováno:
Poslední úprava: