Pátek před 12. nedělí v mezidobí C – Jb 6, 14-30

¹⁴Zoufalému náleží milosrdenství jeho přítele, i když opustí bázeň před Všemohoucím. ¹⁵Moji bratři jednali zrádně jako potok, pominou jako řečiště potoků, ¹⁶kalných od ledu, v nichž je skryt roztátý sníh. ¹⁷V době sucha se ztratily; v jeho žáru zmizely ze svého místa. ¹⁸Stezky jejich pouti se vinou, přecházejí v pustotu a hynou. ¹⁹Karavany z Témy je vyhlížely, průvody ze Šeby na ně čekaly. ²⁰Styděly se, protože každý si byl jistý; přišly až k nim a hanbily se. ²¹Teď jste se tedy stali něčím takovým jako ony; když uvidíte něco děsného, bojíte se. ²²Zdalipak jsem řekl: Dejte mi něco anebo zaplaťte za mě ze svého jmění ²³a zachraňte mě z ruky protivníka, z ruky násilníků mě vykupte. ²⁴Poučte mě a já umlknu, dejte mi porozumět, v čem jsem zbloudil. ²⁵Čím jsou hrozné upřímné řeči? Co však kárá vaše kárání? ²⁶Rozhodnete se snad kárat výroky a nechat znít do větru řeči zoufalce? ²⁷To potom necháte padnout los na sirotka a zaprodáte svého bližního. ²⁸Nyní tedy buďte tak laskavi, pohleďte na mě, copak vám budu do očí lhát? ²⁹Přestaňte prosím, ať se nespáchá zvrácenost, přestaňte už, jde tu o mou spravedlnost. ³⁰Cožpak je na mém jazyku zvrácenost? Nerozpozná snad mé patro zhoubné choutky?