Pátek před 11. nedělí v mezidobí C – 1 Kr 20, 23-34

²³Otroci aramejského krále mu řekli: Jejich Bůh je Bohem hor, proto nás přemohli. Když však s nimi budeme bojovat na rovině, přemůžeme je. ²⁴Udělej tuto věc: Odstraň krále z jejich místa a ustanov místo nich místodržitele. ²⁵Připrav si vojsko, jako bylo vojsko, které ti padlo, koně za koně, vozy za vozy, a budeme s nimi bojovat na rovině a přemůžeme je. Uposlechl je a udělal to. ²⁶Na přelomu roku se stalo, že Ben-hadad spočítal Aramejce a vytáhl k Afeku do boje s Izraelem. ²⁷Synové Izraele se zformovali, zásobili a vytáhli proti nim. Synové Izraele se utábořili naproti nim jako dvě kozí stádečka, zatímco Aramejci naplnili zemi. ²⁸Potom přistoupil muž Boží a řekl izraelskému králi: Toto praví Hospodin: Protože Aramejci řekli: Hospodin je Bohem hor a ne Bohem údolí, vydám celé toto velké množství do tvé ruky a poznáte, že já jsem Hospodin. ²⁹Jedni tábořili proti druhým sedm dní. Sedmého dne se stalo, že bitva začala a synové Izraele pobíjeli Aramejce, sto tisíc pěšáků v jednom dni. ³⁰Zbývající utíkali do Afeku, dovnitř města. Avšak hradby spadly na zbývajících dvacet sedm tisíc mužů. Ben-hadad utekl a vešel do města, do nejzazšího pokoje. ³¹Jeho otroci mu řekli: Hle, slyšeli jsme, že králové domu izraelského jsou milosrdní králové. Vložme na svá bedra žíněná roucha a na hlavy provazy a vyjděme k izraelskému králi. Snad nechá tvou duši při životě. ³²Nato přepásali svá bedra žíněnými rouchy a na hlavy dali provazy. Tak šli k izraelskému králi a řekli mu: Tvůj otrok Ben-hadad řekl: Prosím, ať zůstane má duše naživu. Zeptal se: Žije ještě? Je mým bratrem. ³³Ti muži to vzali jako znamení, rychle ho vzali za slovo a řekli: Ano, Ben-hadad je tvým bratrem. Řekl: Jděte a přiveďte ho. Ben-hadad k němu vyšel a on ho vzal na vůz. ³⁴Řekl mu: Města, která vzal můj otec od tvého otce, ti vrátím, a ty si můžeš udělat tržní ulice v Damašku, tak jako si je udělal můj otec v Samaří. Achab nato: S takovou smlouvou tě propustím. Uzavřel s ním smlouvu a propustil ho