Pátek před 10. nedělí v mezidobí C – Sk 26, 1-11
1Agrippa řekl Pavlovi: „Dovoluje se ti, abys mluvil sám za sebe.“ Nato Pavel vztáhl ruku a začal svou obhajobu: 2„Pokládám se za šťastného, králi Agrippo, že proti všemu, z čeho mě Židé obviňují, se smím dnes hájit před tebou, 3který jsi nejlepším znalcem všech židovských zvyků i jejich sporných otázek. Proto prosím, abys mě trpělivě vyslechl. 4O mém životě od mládí, jak jsem jej vedl od počátku ve svém národě i v Jeruzalémě, vědí všichni Židé. 5Znají mě už od dřívějška, a kdyby chtěli, mohou svědčit, že jsem žil podle nejpřísnější strany našeho náboženství jako farizeus. 6A nyní stojím před soudem pro naději v zaslíbení, které Bůh dal našim otcům 7a o němž našich dvanáct kmenů doufá, že jej dosáhne vytrvalou službou Bohu dnem i nocí. Pro tuto naději, králi Agrippo, mě Židé žalují. 8Proč se u vás pokládá za neuvěřitelné, že Bůh probouzí mrtvé? 9Já sám jsem se domníval, že musím mnoho vykonat proti jménu Ježíše Nazaretského. 10To jsem také v Jeruzalémě činil. Dostal jsem od velekněží plnou moc a mnoho svatých jsem zavřel do vězení, a když byli zabíjeni, souhlasil jsem s tím. 11Po všech synagogách jsem je často trestal a nutil, aby se rouhali. Nadmíru jsem běsnil a pronásledoval je dokonce až do cizích měst.