Letnice B – nebo Ez 37, 1-14

¹ Spočinula na mně Hospodinova ruka a (Hospodin mě vyvedl v duchu,) ponechal mě uprostřed pláně; ta byla plná kostí.² Pak mě nad nimi provedl kolem dokola; hle, bylo jich na povrchu pláně velmi mnoho, a hle, byly velmi vyschlé.³ Tu mi řekl: Lidský synu, jestlipak tyto kosti ožijí? Odpověděl jsem: Panovníku Hospodine, ty to víš. ⁴ Pak mi řekl: Prorokuj k  těmto kostem a řekni jim: Vyschlé kosti, slyšte Hospodinovo slovo.⁵ Toto praví Panovník Hospodin o  těchto kostech: (Hle, uvedu do vás ducha a vy ožijete.) ⁶ Dám na vás šlachy, nanesu na vás maso a natáhnu na vás kůži, vložím do vás ducha a ožijete. I poznáte, že já jsem Hospodin.⁷ I prorokoval jsem, tak jak mi bylo přikázáno. Jakmile jsem prorokoval, nastal hluk a hle, hřmot a kosti se přiblížily (jedna k druhé.) ⁸ Potom hle, spatřil jsem na nich šlachy, maso vyrostlo a odshora se na ně natáhla kůže, ale duch v nich nebyl. ⁹ Nato mi řekl: Prorokuj k duchu. Prorokuj lidský synu a řekni tomu duchu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď duchu, od čtyř větrů a vdechni do těchto pobitých, ať ožijí.¹⁰ I prorokoval jsem, jak mi to přikázal. (Tu do nich přišel duch, ožili a postavili se na nohy,) převelice velké vojsko.¹¹ Nato mi řekl: Lidský synu, tyto kosti jsou celý dům izraelský. (Hle, říkají: Naše kosti uschly a naše naděje zahynula, jsme ztraceni. ) ¹² Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, (otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů,) můj lide. (Přivedu vás na izraelskou půdu.) ¹³ I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a až vás vyvedu z vašich hrobů, můj lide.¹⁴ Vložím do vás svého ducha a ožijete. Pak vám dám spočinout na vaší půdě. I poznáte, že já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám, je Hospodinův výrok.