Letnice B – 2. čtení Ř 8, 22-27

²² Víme přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu.²³ A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, sami v sobě sténáme, očekávajíce synovství, to jest vykoupení svého těla.²⁴ (V té naději) jsme byli zachráněni; naděje však, kterou je vidět, není naděje. Kdo něco vidí, (proč by v to ještě doufal)? ²⁵ Ale doufáme-li v to, co nevidíme, očekáváme to s vytrvalostí. ²⁶ A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se [za nás] přimlouvá vzdechy, (které nelze vyjádřit slovy). ²⁷ A ten, který zkoumá srdce, ví, jaké je myšlení Ducha, totiž že se podle Boha přimlouvá za svaté.