Den spočinutí Páně v hrobě ABC (Bílá sobota, nikoli vigilie) – 1. čtení Jb 14, 1-14

¹Člověk narozený z ženy je ukrácen na životě a nasycen nepokojem. ²Jako květ vzchází a uvadá, prchá jako stín a trvání nemá. ³Ano, na takového otvíráš své oči a chceš mě přivést na soud se sebou. ⁴Kdo učiní z nečistého čisté? Nikdo. ⁵Jestliže jsou určeny jeho dny, počet jeho měsíců je u tebe; jeho hranice jsi ustanovil a nepřekročí je. ⁶Odhlédni od něj, ať si odpočine, dokud si neoblíbí svůj den jako najatý dělník. ⁷Vždyť pro strom je naděje: Jestliže bude vyťat, zase obrazí, jeho ratolest nepřestane růst. ⁸I kdyby jeho kořen v zemi zestárl a jeho pařez odumřel v hlíně, ⁹jen ucítí vodu, vypučí a vydá ratolesti jako mladý štěp. ¹⁰Avšak muž zemře a bezvládně leží; člověk vydechl naposled a kde je mu konec? ¹¹Vody z jezera zmizely, řeka se vsákne a vyschne. ¹²Tak i muž ulehl a nevstane až do zániku nebes. Neprocitnou a neprobudí se ze svého spánku. ¹³Kéž se stane, že mě schováš v podsvětí, skryješ mě, než se odvrátí tvůj hněv; určíš pro mě lhůtu a pak se na mě rozpomeneš. ¹⁴Zemře-li muž, ožije snad opět? Všechny dny mé povinné služby budu očekávat, dokud nepřijde mé vystřídání.