Čtvrtek velikonoční A – Pís 2, 8-15
8 Slyš! To je můj milý! Hleďte, už jde! Už skáče přes hory, přeskakuje kopce. 9Jako srnec je můj milý, jak samec gazely. Hleďte, už stojí u nás za zdí, do okének nahlíží, mřížkami hledí. 10Ozval se můj milý, toto mi praví: Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko. 11Vždyť skončila už zima, pominuly deště, jsou ty tam. 12Květinky z půdy prokvétají, přišel čas révu prořezat, hrdliččin hlas je slyšet po kraji. 13Na fíkovníku dozrávají fíky první, réví už rozkvétá, vydává vůni. Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko. 14Holoubku můj ve skále schovaný, ukrytý na srázu u stěny, jak vypadáš, ukaž se mi, ať slyším tvůj hlas! Vždyť hlas tvůj tak libě zní a pohled na tebe je plný krás. 15Pochytejte nám lišky, lištičky, co na vinicích škodí. Vždyť naše vinice rozkvétá.