Čtvrtek před Letnicemi A – Sk 2, 1-11
1Když nastal den Letnic, byli všichni spolu na jednom místě. 2Náhle se ozval zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. 3A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden. 4Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. 5V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní muži ze všech národů, které jsou pod nebem. 6A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho lidí a byli zmateni, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. 7 Všichni byli ohromeni a udiveně říkali: „Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci? 8Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili? 9Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, 10Frygie a Pamfylie, Egypta a oblastí Libye u Kyrény a návštěvníci z Říma, 11Židé i proselyté, Kréťané a Arabové: všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci Boží.“