Čtvrtek před Křtem Páně C – Kaz 1, 1-11
1Slova kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě. 2Marnost všech marností, řekl kazatel, marnost všech marností, všechno je to marnost. 3Jaký užitek bude člověk mít z veškeré své námahy, když se bude namáhat pod sluncem? 4Generace odchází, generace přichází a země navěky zůstává. 5Slunce bude vycházet, slunce bude zapadat. Baží po místě, kde vychází. 6Vítr odchází k jihu a stáčí se k severu. Stáčí se a stáčí, obchází a při svém oběhu se zas vítr vrací. 7 Všechny potoky tečou do moře a přece není moře plné. Na místo, z něhož potoky vytékají, tam se i vracejí, aby opět vytékaly. 8 Všechny věci jsou únavné; člověk to nedokáže vyjádřit. Oko se nenasytí viděním a ucho se nenaplní slyšením. 9 To, co bylo, je to, co i bude, a to, co se dělalo, je to, co se bude dělat. Není nic nového pod sluncem. 10Je nějaká věc, o níž někdo řekne: Podívej, tohle je něco nového? Už to dávno bylo, v dobách, které byly před námi. 11Není žádná památka na věci první. Ani na poslední, které budou; nebude na ně památka u těch, kteří budou naposled.