Čtvrtek před 4. nedělí v době postní C – 2 K 4,16 – 5,5
16Neochabujeme; i když náš vnější člověk chátrá, ten vnitřní se však den ze dne obnovuje. 17To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy, 18když nehledíme na věci viditelné, ale na neviditelné; neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné. 1Víme totiž, že bude-li stan našeho pozemského přebývání zbořen, máme příbytek od Boha: ne lidskou rukou postavený, ale věčný dům v nebesích. 2Neboť v tomto stanu sténáme a toužíme si obléci ještě i náš příbytek, který pochází z nebe. 3Kdybychom pak byli i svlečeni, nebudeme shledáni nahými. 4Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme a je nám těžko, neboť nechceme být svlečeni, nýbrž přioděni, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem. 5Ten, kdo nás právě k tomu připravil, je Bůh, který nám také dal Ducha jako závdavek.