Čtvrtek před 4. nedělí v době postní C – 2 K 4,16 – 5,5

¹⁶Neochabujeme; i když náš vnější člověk chátrá, ten vnitřní se však den ze dne obnovuje. ¹⁷To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy, ¹⁸když nehledíme na věci viditelné, ale na neviditelné; neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné. ¹Víme totiž, že bude-li stan našeho pozemského přebývání zbořen, máme příbytek od Boha: ne lidskou rukou postavený, ale věčný dům v nebesích. ²Neboť v tomto stanu sténáme a toužíme si obléci ještě i náš příbytek, který pochází z nebe. ³Kdybychom pak byli i svlečeni, nebudeme shledáni nahými. ⁴Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme a je nám těžko, neboť nechceme být svlečeni, nýbrž přioděni, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem. ⁵Ten, kdo nás právě k tomu připravil, je Bůh, který nám také dal Ducha jako závdavek.