Čtvrtek před 3. nedělí adventní A – Rt 1, 6-18

⁶Tu povstala ona i její snachy a navrátila se z moábských polí. V moábské krajině se totiž doslechla, že Hospodin navštívil svůj lid, aby mu dal chléb.   ⁷Odešla z toho místa, kde přebývala, a její dvě snachy s ní. Vydaly se na cestu zpět do judské země.   ⁸Tehdy řekla Noemi svým dvěma snachám: Jděte, vraťte se každá do domu své matky. Ať vám Hospodin prokáže milosrdenství, podobně jako jste vy jednaly s těmi, kdo zemřeli, i se mnou.   ⁹Hospodin vám dá, abyste nalezly odpočinutí každá v domě svého muže. A políbila je. Ony pozvedly svůj hlas a rozplakaly se.   ¹⁰Řekly jí: Přece se spolu s tebou vrátíme ke tvému lidu.   ¹¹Ale Noemi odpověděla: Vraťte se moje dcery. Proč byste chodily se mnou? Cožpak se mi znovu objeví v lůně synové a budou vám dáni za muže?   ¹²Vraťte se moje dcery, jděte, protože už jsem stará. Nejsem na vdávání. I kdybych si namlouvala: Mám naději a dokonce se této noci vdala a navíc bych zplodila syny,   ¹³zdali proto budete trpělivě čekat až do doby, kdy vyrostou? Cožpak se kvůli tomu budete zdráhat vdát? Ne, moje dcery, vždyť je mi tuze hořko, více než vám, protože na mě dopadla Hospodinova ruka.   ¹⁴Ony nato pozvedly svůj hlas a znovu se rozplakaly. Orpa svou tchýni políbila, ale Rút k ní přilnula.   ¹⁵Ta řekla: Hle, tvá švagrová se obrátila ke svému lidu a ke svým bohům. Obrať se i ty za svou švagrovou.   ¹⁶Avšak Rút odpověděla: Nenaléhej na mě, abych tě opustila a odvrátila se od cesty za tebou, protože kam půjdeš, půjdu i já, a kde zůstaneš, zůstanu také; tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.   ¹⁷Kde zemřeš, zemřu já a tam budu pohřbena. Ať mi tak učiní Hospodin a ještě přidá, že jedině smrt mě od tebe oddělí.   ¹⁸Noemi viděla, že je odhodlaná jít s ní, a přestala ji přemlouvat.