Čtvrtek před 28. nedělí v mezidobí B – Jb 17, 1-16
1Můj duch byl zlomen, mé dny dohasly, hroby jsou mi údělem. 2 Copak kolem mě nezaznívají úsměšky? Můj zrak musí spočívat na jejich vzdoru. 3Slož záruku, zaruč se za mě. Kdo jiný by se za mě zavázal rukoudáním? 4Protože jsi jejich mysl skryl před rozumností, proto je nevyvýšíš. 5Kvůli podílu někdo udá přátele, načež oči jeho synů zeslábnou. 6Vystavil mě lidem za pořekadlo, jsem tím, komu se plivá do tváře. 7Můj zrak zeslábl zármutkem, všechny mé údy jsou jako stín. 8Přímí se nad tím zhrozí, nevinný bude pobouřen nad bezbožným. 9Spravedlivý se přidrží své cesty, a kdo má čisté ruce, nabude síly. 10Avšak vy všichni, vraťte se, opět přijďte, nenajdu mezi vámi moudrého. 11Mé dny pominuly, mé úmysly jsou zpřetrhány, přání mého srdce. 12Noc budou vydávat za den, světlo v přítomnosti je prý bližší nežli temnota. 13I kdybych doufal, podsvětí je mým domovem, své lože jsem si ustlal v temnotě, 14jámě jsem vyhlásil: Jsi můj otec, larvě: Má matko, má sestro. 15Kde je tedy má naděje? Ano, mou naději, kdo ji zpozoruje? 16Závory podsvětí klesnou, až se spolu budeme děsit v prachu.