Čtvrtek před 28. nedělí v mezidobí B – Jb 17, 1-16

¹Můj duch byl zlomen, mé dny dohasly, hroby jsou mi údělem. ² Copak kolem mě nezaznívají úsměšky? Můj zrak musí spočívat na jejich vzdoru. ³Slož záruku, zaruč se za mě. Kdo jiný by se za mě zavázal rukoudáním? ⁴Protože jsi jejich mysl skryl před rozumností, proto je nevyvýšíš. ⁵Kvůli podílu někdo udá přátele, načež oči jeho synů zeslábnou. ⁶Vystavil mě lidem za pořekadlo, jsem tím, komu se plivá do tváře. ⁷Můj zrak zeslábl zármutkem, všechny mé údy jsou jako stín. ⁸Přímí se nad tím zhrozí, nevinný bude pobouřen nad bezbožným. ⁹Spravedlivý se přidrží své cesty, a kdo má čisté ruce, nabude síly. ¹⁰Avšak vy všichni, vraťte se, opět přijďte, nenajdu mezi vámi moudrého. ¹¹Mé dny pominuly, mé úmysly jsou zpřetrhány, přání mého srdce. ¹²Noc budou vydávat za den, světlo v přítomnosti je prý bližší nežli temnota. ¹³I kdybych doufal, podsvětí je mým domovem, své lože jsem si ustlal v temnotě, ¹⁴jámě jsem vyhlásil: Jsi můj otec, larvě: Má matko, má sestro. ¹⁵Kde je tedy má naděje? Ano, mou naději, kdo ji zpozoruje? ¹⁶Závory podsvětí klesnou, až se spolu budeme děsit v prachu.