Čtvrtek před 27. nedělí v mezidobí B – Jb 2,11 – 3,26

¹¹Když tři Jóbovi přátelé uslyšeli o všem tom zlu, které na něho dolehlo, přišli, každý ze svého domova: Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský. Dohodli se spolu, že přijdou, aby mu projevili účast a aby jej potěšili. ¹²Když zpovzdálí pozvedli oči a nemohli jej poznat, pozvedli hlas a rozplakali se. Roztrhli každý své roucho a rozhazovali prach nad své hlavy k nebi. ¹³Pak s ním seděli na zemi sedm dnů a sedm nocí a nepromluvili na něj ani slovo, protože viděli, že jeho bolest je tuze veliká. ¹Potom otevřel Jób svá ústa a proklínal svůj den. ²Jób promluvil a řekl: ³Ať zanikne den, v němž jsem byl zrozen, a noc, která řekla: Byl počat mládenec. ⁴Onen den ať se stane temnotou, ať po něm Bůh nahoře nepátrá, ať se nad ním nezaskví svítání. ⁵Ať se ho ujmou temnota a nejhlubší tma, ať se na něm usídlí bouřkový mrak, ať ho poděsí ponurost dne. ⁶Onu noc ať vezme setmění, ať se netěší mezi dny roku, do počtu měsíců ať nepřijde. ⁷Hle, ona noc ať se stane neplodnou, ať jí nepronikne radostný křik. ⁸Ať ji zatratí ti, kteří proklínají den, připravení vzbudit livjátána. ⁹Ať se zatmějí hvězdy jejího soumraku, ať napjatě čeká na světlo, a žádné není, ať neuzří paprsky rozbřesku, ¹⁰neboť nezavřela dveře nitra mé matky a neskryla trápení před mýma očima. ¹¹Proč jsem nezemřel vycházeje z lůna matky, nevyšel z nitra a nevydechl naposled? ¹²Proč mě vzali na kolena a k čemu jsou prsy, že je mám sát? ¹³Vždyť bych nyní ležel a byl bych v klidu; spal bych a tehdy by se mi to odpočívalo ¹⁴s králi a rádci země, kteří si znovu budují trosky; ¹⁵nebo s knížaty, kteří mají zlato a své domy naplňují stříbrem; ¹⁶nebo jako ukrytý potracený plod — nebyl bych; jako děti, které neviděly světlo. ¹⁷Tam ničemové zanechali nepokoje, tam odpočinou únavou vysílení; ¹⁸tam vězňové zůstali spolu bezstarostní, neslyšeli hlas biřice; ¹⁹je tam malý i velký a otrok je svobodný od svých pánů. ²⁰Proč je dáváno světlo udřenému a život těm, kdo mají hořkost v duši, ²¹těm, kteří čekají na smrt, a ona nepřichází, ač po ní slídili více než po skrytých pokladech, ²²těm kdo se budou s jásotem radovat, budou se veselit, že najdou hrob, ²³ muži, jehož cesta je ukryta, za nímž ji Bůh zatarasil? ²⁴Vždyť mé vzdychání přichází místo mého chleba, mé nářky se rozlévají jako voda. ²⁵Neboť jsem se velmi strachoval, a stalo se mi to. To, čeho jsem se lekal, na mne přichází. ²⁶Neměl jsem pohodu, neměl jsem klid a neodpočinul jsem, až přišla vřava.