Čtvrtek před 27. nedělí v mezidobí B – Jb 2,11 – 3,26

11Když tři Jóbovi přátelé uslyšeli o všem tom zlu, které na něho dolehlo, přišli, každý ze svého domova: Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský. Dohodli se spolu, že přijdou, aby mu projevili účast a aby jej potěšili. 12Když zpovzdálí pozvedli oči a nemohli jej poznat, pozvedli hlas a rozplakali se. Roztrhli každý své roucho a rozhazovali prach nad své hlavy k nebi. 13Pak s ním seděli na zemi sedm dnů a sedm nocí a nepromluvili na něj ani slovo, protože viděli, že jeho bolest je tuze veliká. 1Potom otevřel Jób svá ústa a proklínal svůj den. 2Jób promluvil a řekl: 3Ať zanikne den, v němž jsem byl zrozen, a noc, která řekla: Byl počat mládenec. 4Onen den ať se stane temnotou, ať po něm Bůh nahoře nepátrá, ať se nad ním nezaskví svítání. 5Ať se ho ujmou temnota a nejhlubší tma, ať se na něm usídlí bouřkový mrak, ať ho poděsí ponurost dne. 6Onu noc ať vezme setmění, ať se netěší mezi dny roku, do počtu měsíců ať nepřijde. 7Hle, ona noc ať se stane neplodnou, ať jí nepronikne radostný křik. 8Ať ji zatratí ti, kteří proklínají den, připravení vzbudit livjátána. 9Ať se zatmějí hvězdy jejího soumraku, ať napjatě čeká na světlo, a žádné není, ať neuzří paprsky rozbřesku, 10neboť nezavřela dveře nitra mé matkyneskryla trápení před mýma očima. 11Proč jsem nezemřel vycházeje z lůna matky, nevyšel z nitra a nevydechl naposled? 12Proč mě vzali na kolena a k čemu jsou prsy, že je mám sát? 13Vždyť bych nyní ležel a byl bych v klidu; spal bych a tehdy by se mi to odpočívalo 14s králi a rádci země, kteří si znovu budují trosky; 15nebo s knížaty, kteří mají zlato a své domy naplňují stříbrem; 16nebo jako ukrytý potracený plod — nebyl bych; jako děti, které neviděly světlo. 17Tam ničemové zanechali nepokoje, tam odpočinou únavou vysílení; 18tam vězňové zůstali spolu bezstarostní, neslyšeli hlas biřice; 19je tam malý i velký a otrok je svobodný od svých pánů. 20Proč je dáváno světlo udřenému a život těm, kdo mají hořkost v duši, 21těm, kteří čekají na smrt, a ona nepřichází, ač po ní slídili více než po skrytých pokladech, 22těm kdo se budou s jásotem radovat, budou se veselit, že najdou hrob, 23 muži, jehož cesta je ukryta, za nímž ji Bůh zatarasil? 24Vždyť mé vzdychání přichází místo mého chleba, mé nářky se rozlévají jako voda. 25Neboť jsem se velmi strachoval, a stalo se mi to. To, čeho jsem se lekal, na mne přichází. 26Neměl jsem pohodu, neměl jsem klid a neodpočinul jsem, až přišla vřava.

Autor: WebAdmin
Publikováno:
Poslední úprava: