Čtvrtek před 21. nedělí v mezidobí A – Gn 49, 1-33

¹I povolal Jákob své syny a řekl: Shromážděte se, abych vám oznámil, co vás potká v posledních dnech. ²Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi, naslouchejte svému otci Izraelovi. ³Rúbene, tys můj prvorozený, má síla a prvotina mé mužnosti; výtečný v důstojnosti a výtečný v moci. ⁴Spustil ses jako voda, už nebudeš výtečný, protožes vstoupil na lože svého otce. Tehdy jsi je znesvětil. — Vstoupil na mé lože. ⁵Šimeón a Lévi jsou bratři; jejich nože jsou nástroji násilí. ⁶Do důvěrného společenství s nimi nevcházej, má duše, s jejich shromážděním se nesjednocuj, má slávo, protože ve svém hněvu zabili muže a pro zábavu ochromili býka. ⁷Proklet buď jejich hněv — tak prudký, a jejich zuřivost — tak krutá. Rozdělím je v Jákobovi a rozptýlím je v Izraeli. ⁸Ty, Judo, tvoji bratři ti budou vzdávat chválu, tvá ruka bude na šíji tvých nepřátel. Budou se ti klanět synové tvého otce. ⁹Jsi lví mládě, Judo. Z kořisti jsi vyrostl, můj synu. Schoulil se, ulehl jako lev či jako lvice. Kdo ho přinutí povstat? ¹⁰Neodstoupí žezlo od Judy ani palcát od jeho nohou, dokud nepřijde ten, kterému patří a jehož budou poslouchat národy. ¹¹Přivazuje k vinnému keři své oslátko, k vybranému vínu mládě své oslice. Ve víně pere svůj oděv, v krvi hroznů své roucho. ¹²Oči temnější než víno a zuby bělejší než mléko. ¹³Zabulón se usídlí u mořského pobřeží, bude u přístavu lodí a jeho bok bude k Sidónu. ¹⁴Isachar je kostnatý osel, který leží mezi dvěma břemeny. ¹⁵Když viděl, jak dobré je odpočinutí a jak nádherná je země, sklonil záda, aby nosil náklad, a dal se zotročit k nuceným pracím. ¹⁶Dan zjedná právo svému lidu jako jeden z kmenů Izraele. ¹⁷Dan bude hadem na cestě, rohatou zmijí na stezce, která kouše koně u kopyta, až jezdec padne nazpět. ¹⁸Na tvou záchranu očekávám, Hospodine. ¹⁹Gád — napadne jej horda, on však napadne její zadní voj. ²⁰Ašer, jeho pokrm bude tučný, on bude dodávat královské lahůdky. ²¹Neftalí je vypuštěná laň. Vydává laskavá slova. ²²Josef je úrodný výhonek, úrodný výhonek nad pramenem, jeho ratolesti rostly přes zeď. ²³Střelci ho provokovali, stříleli a zanevřeli na něho. ²⁴Ale jeho luk zůstal pevný a jeho paže byly obratné od Mocného Jákobova, odkud je Pastýř, Kámen Izraele, ²⁵od Boha tvého otce, který ti pomáhá, a Všemohoucího, který ti požehná požehnáními nebes shůry, požehnáními hlubiny ležící dole, požehnáními prsů a lůna. ²⁶Požehnání tvého otce převládla nad požehnáními Hóra až k hranicím pahorků věčných. Kéž spočinou na Josefově hlavě a na temenu nazíra mezi jeho bratry. ²⁷Benjamín je dravý vlk. Ráno požírá kořist a k večeru dělí lup. ²⁸Ti všichni představují dvanáct kmenů Izraele, a toto je to, co jim řekl jejich otec, když jim žehnal. Každému z nich žehnal podle jeho požehnání. ²⁹Potom jim přikázal toto: Já budu připojen ke svému lidu. Pohřběte mě k mým otcům v jeskyni, která je na poli Chetejce Efróna, ³⁰v jeskyni, která je na poli Makpele naproti Mamre v kenaanské zemi, kterou Abraham koupil spolu s polem od Chetejce Efróna do vlastnictví jako hrob. ³¹Tam pohřbili Abrahama a jeho ženu Sáru, tam pohřbili Izáka a jeho ženu Rebeku a tam jsem pohřbil Leu. ³²To pole s jeskyní na něm bylo získáno od Chetejců. ³³Když Jákob dokončil příkazy svým synům, vtáhl nohy do postele, skonal a byl připojen ke svému lidu.