Čtvrtek před 2. nedělí po Zjevení Páně B – Ž 139, 1-6.13-18
1Hospodine, tys mě vyzpytoval a znáš mě. 2Ty víš, kdy si sedám a kdy vstávám — už dávno znáš mé úmysly. 3Rozebrals mé putování i mé uléhání a dobře znáš všechny mé cesty. 4Ještě nemám slovo na jazyku — hle, Hospodine, ty už všechno víš. 5Oblehls mě zezadu i zepředu a položils na mě svou dlaň. 6Úžasné poznání! Úplně mě přesahuje! To nezvládám! 13Vždyť tys utvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky. 14Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen — vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné — má duše to velmi dobře ví. 15Před tebou nebyla skryta má kostra, když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách země. 16Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny — utvářely se, nebyl ani jeden z nich. 17A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože! Jak mnoho jich je! 18Kdybych je chtěl spočítat, je jich víc než písku! Procitnu a již jsem s tebou.