Čtvrtek před 19. nedělí v mezidobí B – 2 Sa 13,37 – 14,24

³⁷Abšalóm utekl a šel k Talmajovi, synu Amíhudovu, gešúrskému králi. David po všechny dny truchlil nad svým synem. ³⁸Abšalóm utekl a šel do Gešúru. Zůstal tam tři roky. ³⁹Pak král David zatoužil jít za Abšalómem, neboť došel útěchy nad Amnónovou smrtí. ¹Když Jóab, syn Serújin, poznal, že králova mysl je obrácena k Abšalómovi, ²poslal do Tekóje a nechal odtamtud přivést moudrou ženu. Řekl jí: Dělej, že truchlíš. Obleč si smuteční šaty, nemaž se olejem a chovej se jako žena, která po mnoho dní truchlí nad mrtvým. ³Jdi ke králi a řekni mu to a to. Jóab pak vložil slova do jejích úst. ⁴Tekójská žena pak přišla ke králi, padla tváří k zemi, klaněla se a řekla: Pomoz, králi. ⁵Král se jí zeptal: Co je s tebou? Odpověděla: Ach, jsem vdova, můj muž zemřel. ⁶Tvá služka měla dva syny. Rvali se spolu na poli a nebyl, kdo by je od sebe odtrhl. Jeden udeřil druhého a usmrtil ho. ⁷A teď povstala celá rodina proti tvé služce a říkají: Vydej nám toho, kdo ubil svého bratra, a usmrtíme ho za život jeho bratra, kterého zabil, a vyhladíme i dědice. Tak by mi uhasili oharek, který zůstal, neponechali by mému muži na povrchu země jméno ani ostatek. ⁸Nato král ženě řekl: Jdi domů a já vydám o tobě příkaz. ⁹Tekójská žena králi odpověděla: Na mně, můj pane a králi, ať je vina a na domu mého otce. Avšak král a jeho trůn ať je nevinný. ¹⁰Král řekl: Jestliže někdo promluví proti tobě, přiveď ho ke mně a nebude se tě již moci dotknout. ¹¹Řekla: Ať král pamatuje na Hospodina, svého Boha, aby nechtěl již krevní mstitel zabíjet a nevyhladili mého syna. Řekl: Jakože živ je Hospodin, tvému synovi nespadne na zem ani vlas. ¹²Žena se zeptala: Smí tvá služka svému pánu a králi ještě něco říct? Odpověděl: Mluv. ¹³Žena řekla: A proč zamýšlíš něco takového proti Božímu lidu? Když král prohlásil něco takového, jako by nesl vinu za to, že nedovolil navrátit se tomu, koho zapudil. ¹⁴Jistě zemřeme a budeme jako na zem vylitá voda, kterou nelze sebrat. Bůh však neodejme život, má v úmyslu nezapudit od sebe zapuzeného. ¹⁵Nuže, přišla jsem ke svému králi a pánu promluvit tuto řeč, protože mě lid zastrašoval. Tvá služka si říkala: Promluvím ke králi. Snad král učiní záměr své otrokyně. ¹⁶Král vyslechne a vysvobodí svou otrokyni z moci muže, který chce vyhladit mě spolu s mým synem z Božího dědictví. ¹⁷Tvá služka si říkala: Kéž mi slovo mého pána a krále přinese upokojení, vždyť můj pán a král je jako Boží posel, který rozumí dobru a zlu. Hospodin, tvůj Bůh, ať je s tebou. ¹⁸Král promluvil a řekl ženě: Nezatajuj přede mnou nic, na co se tě zeptám. Žena odpověděla: Nechť mluví můj pán a král. ¹⁹Král se zeptal: Není v tom všem s tebou Jóab? Žena odpověděla: Jakože jsi živ, můj pane a králi, je to přesně tak, jak řekl můj pán a král. Tvůj otrok Jóab mi dal příkaz, on vložil do úst tvé služky všechna tato slova. ²⁰ Kvůli zvratu v té věci to tvůj otrok Jóab udělal. Můj pán je moudrý jako Boží anděl a ví všechno, co se děje na zemi. ²¹Král řekl Jóabovi: Dobře, udělám to. Jdi a přiveď mládence Abšalóma zpět. ²²Jóab padl tváří k zemi, klaněl se a dobrořečil králi. Jóab řekl: Dnes tvůj otrok ví, že nalezl milost ve tvých očích, můj pane a králi, protože král provedl záměr svého otroka. ²³Jóab vstal, šel do Gešúru a přivedl Abšalóma do Jeruzaléma. ²⁴Král řekl: Ať se odebere do svého domu, mou tvář nezahlédne. Abšalóm se tedy odebral do svého domu a královu tvář nezahlédl.