Čtvrtek před 1. nedělí v době postní C – Ex 5, 10-23

¹⁰Poháněči lidu a jeho správci vyšli a řekli lidu: Toto praví farao: Už vám nebudu dávat slámu. ¹¹Sami si jděte sbírat slámu, kde ji najdete, avšak z vašeho úkolu se nic neubere. ¹²Lid se rozprchl po celé egyptské zemi, aby sbíral na strništích slámu. ¹³Poháněči je nutili: Dokončete každý den své denní dílo, tak jako když sláma byla! ¹⁴Izraelští správci, které nad nimi ustanovili faraonovi poháněči, byli biti se slovy: Proč jste včera ani dnes nedokončili své určené množství cihel, tak jako dříve? ¹⁵Izraelští správci tedy přišli a úpěnlivě volali k faraonovi: Proč takto nakládáš se svými otroky? ¹⁶Tvým otrokům nedávají slámu a říkají nám: Dělejte cihly! Hle, tví otroci jsou biti, ale vinen je tvůj vlastní lid. ¹⁷On odpověděl: Jste lenoši líní! Proto říkáte: Pojďme obětovat Hospodinu! ¹⁸A teď běžte pracovat! Sláma vám dávána nebude, ale míru cihel budete dodávat. ¹⁹Izraelští správci viděli, že je s nimi zle, když bylo řečeno: Nesmíte ubírat ze svého každodenního množství cihel. ²⁰Když vycházeli od faraona, potkali Mojžíše a Árona, kteří na ně čekali. ²¹Řekli jim: Ať Hospodin na vás pohlédne a soudí, protože jste nás zošklivili v očích faraona i jeho otroků a dali jste do jejich rukou meč, aby nás zabili. ²²Mojžíš se navrátil k Hospodinu a řekl: Panovníku, proč jsi ublížil tomuto lidu? Proč jenom jsi mě poslal? ²³Od chvíle, kdy jsem přišel k faraonovi, abych mluvil ve tvém jménu, jednal s tímto lidem zle, a vůbec jsi svůj lid nevysvobodil.