6. neděle v době postní (pašijová, palmová) C – L 22,14 – 23,56 (nebo kratší L 23, 1-49)

14Když nastala ta hodina, (Ježíš) zaujal místo u stolu a apoštolové s ním. 15Řekl jim: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. 16Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím království.“ 17A vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte to a rozdělte mezi sebe. 18Neboť vám pravím, že od této chvíle již nebudu pít z plodu vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“ 19Pak vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim se slovy: „Toto je mé tělo, které se za vás dává. To čiňte na mou památku.“ 20A právě tak vzal po večeři kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás vylévá. 21Avšak hle, ruka toho, který mne zrazuje, je se mnou na stole. 22Syn člověka jde, jak je určeno, ale běda tomu člověku, který ho zrazuje.“ 23A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní. 24Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší. 25On jim řekl: „Králové národů panují nad nimi a ti, kteří nad nimi mají pravomoc, jsou nazýváni dobrodinci. 26Avšak ne tak vy; kdo je mezi vámi největší, buď jako ten nejmenší, a kdo je vedoucí, buď jako ten, který slouží. 27Neboť kdo je větší: ten, který je u stolu, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, který je u stolu? Já však jsem mezi vámi jako ten, který slouží. 28A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali. 29A já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně, 30abyste jedli a pili u mého stolu v mém království; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.“ 31„Šimone, Šimone, hle, Satan si vás vyžádal, aby vás vytříbil jako pšenici. 32Já jsem však poprosil za tebe, aby nezanikla tvá víra. A ty, až se jednou obrátíš, posilni své bratry.“ 33On mu řekl: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“ 34Ježíš řekl: „Pravím ti, Petře, že dnes nezakokrhá kohout, dokud třikrát nezapřeš, že mne znáš.“ 35A řekl jim: „Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a sandálů, měli jste v něčem nedostatek?“ Oni řekli: „V ničem.“ 36Řekl jim: „Ale nyní, kdo má měšec, vezmi jej, stejně tak i mošnu, a kdo nemá, prodej svůj plášť a kup meč. 37Neboť vám říkám, že se na mně musí naplnit to, co je napsáno: ‚A byl započten mezi bezzákonné.‘ Neboť to, co se mne týká, spěje ke konci.“ 38Oni řekli: „Pane, hle, zde jsou dva meče.“ On jim řekl: „To stačí.“ 39A když vyšel, vydal se podle svého zvyku na Olivovou horu; šli za ním i učedníci. 40Když byl na místě, řekl jim: „Modlete se, abyste nevešli do pokušení.“ 41Sám se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl na kolena a modlil se: 42„Otče, chceš-li, přenes tento kalich ode mne, avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň.“ 43Ukázal se mu anděl z nebe a posiloval ho. 44Ocitnuv se ve vnitřním zápase, usilovněji se modlil; jeho pot začal být jako kapky krve, které kanuly na zem. 45A když vstal od modlitby, přišel k učedníkům a nalezl je, jak zármutkem spí. 46Řekl jim: „Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.“ 47Když ještě mluvil, hle, přicházel zástup, a ten, který se jmenoval Juda, jeden ze Dvanácti, šel před nimi a přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil. 48Ježíš mu řekl: „Judo, polibkem zrazuješ Syna člověka?“ 49Když ti okolo něho uviděli, co se děje, řekli: „Pane, máme udeřit mečem?“ 50A jeden z nich udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho. 51Ježíš však odpověděl: „Nechte toho!“ A dotkl se jeho ucha a uzdravil jej. 52Ježíš řekl těm, kteří na něho přišli, velekněžím, velitelům chrámové stráže a starším: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi? 53Když jsem byl den co den s vámi v chrámě, nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina a vláda temnoty.“ 54Zmocnili se ho a odvedli do veleknězova domu. Petr je zpovzdálí následoval. 55Když uprostřed nádvoří zapálili oheň a posadili se spolu, seděl Petr mezi nimi. 56A spatřila ho jedna služka, jak sedí obrácen ke světlu, pozorně na něho pohlédla a řekla: „Také tenhle byl s ním.“ 57On ho však zapřel: „Neznám ho, ženo.“ 58A krátce nato ho uviděl jiný a řekl: „Ty jsi také z nich.“ Ale Petr řekl: „Člověče, nejsem!“ 59A když uplynula asi jedna hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Opravdu, i tenhle byl s ním, vždyť je také Galilejec.“ 60Petr řekl: „Člověče, nevím, co povídáš.“ A hned, ještě když mluvil, zakokrhal kohout. 61Pán se obrátil a pohlédl na Petra. A Petr se rozpomenul na Pánův výrok, jak mu řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“ 62I vyšel ven a hořce se rozplakal. 63Muži, kteří Ježíše hlídali, se mu posmívali a bili ho. 64Zahalili mu tvář a ptali se ho: „Prorokuj, kdo tě udeřil?“ 65A mnoho jiného mluvili proti němu, urážejíce ho. 66A když nastal den, shromáždilo se staršovstvo lidu, velekněží a učitelé Zákona, odvedli ho před svou veleradu 67a říkali: „Řekni nám, jsi-li ty Kristus.“ Řekl jim: „Řeknu-li vám to, zajisté neuvěříte. 68Zeptám-li se, zajisté mi neodpovíte. 69Od této chvíle však bude ‚Syn člověka sedět na pravici Moci Boží‘.“ 70Všichni řekli: „Ty tedy jsi Syn Boží?“ On jim řekl: „Vy říkáte, že Já jsem.“ 71Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst.“ 1Celé jejich shromáždění povstalo a odvedli jej k Pilátovi. 2Začali ho obviňovat: „Tohoto člověka jsme nalezli, jak rozvrací náš národ, brání dávat daně císaři a říká, že sám je Mesiáš král.“ 3Pilát se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl: „Ty říkáš.“ 4Pilát řekl velekněžím a zástupům: „Na tomto člověku nenalézám žádnou vinu.“ 5Ale oni naléhali a říkali: „Svým učením bouří lid po celém Judsku, začal v Galileji a přišel až sem.“ 6Jakmile to Pilát uslyšel, otázal se, zda ten člověk je Galilejský. 7A když zjistil, že podléhá Herodově pravomoci, poslal ho k Herodovi, protože i on byl v těch dnech v Jeruzalémě. 8Když Herodes Ježíše uviděl, velmi se zaradoval; neboť si ho už dlouho přál vidět, protože o něm mnoho slyšel, a doufal, že od něho uvidí nějaké znamení. 9Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpověděl. 10Stáli tam velekněží a učitelé Zákona a prudce ho obviňovali. 11I Herodes jím se svými vojáky pohrdl, vysmál se mu, oblékl ho do nádherného roucha a poslal ho zpět k Pilátovi. 12V ten den se Herodes a Pilát spolu spřátelili; předtím totiž žili ve vzájemném nepřátelství. 13Pilát svolal velekněze, vůdce a lid 14a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka, že podněcuje lid ke vzpouře, a hle, když jsem ho před vámi vyslechl, nenalezl jsem na tomto člověku nic, z čeho jej obviňujete. 15Ale ani Herodes ne, neboť ho poslal zpět k nám. A hle, neučinil nic, za co by zasluhoval smrt. 16Jakmile ho tedy potrestám, propustím ho.“ 17O svátcích jim totiž musel propouštět jednoho vězně. 18Ale všichni společně vykřikli: „Odstraň tohoto a propusť nám Barabáše!“ 19Ten byl uvržen do vězení pro jakousi vzpouru, vzniklou ve městě, a pro vraždu. 20Pilát k nim znovu promluvil, neboť chtěl Ježíše propustit. 21Oni však volali: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“ 22Řekl jim potřetí: „Co tedy ten člověk udělal zlého? Žádný důvod pro trest smrti jsem u něj nenalezl. Potrestám ho tedy a propustím.“ 23Oni však naléhali velikým křikem a žádali, aby byl ukřižován; a křik jejich a velekněží sílil. 24A tak se Pilát rozhodl jejich žádosti vyhovět. 25Propustil toho, který byl pro vzpouru a vraždu uvržen do vězení a kterého žádali, Ježíše pak vydal jejich vůli. 26A když ho odváděli, chytili nějakého Šimona z Kyrény, jdoucího z pole, a vložili na něho kříž, aby ho nesl za Ježíšem. 27Za ním šlo veliké množství lidu a žen, které se bily v prsa a oplakávaly ho. 28Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte, spíše plačte nad sebou a nad svými dětmi. 29Neboť hle, přicházejí dny, v nichž budou říkat: ‚Blahoslavené jsou neplodné, lůna, která nerodila, a prsy, které nekojily!‘ 30Tehdy začnou ‚říkat horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikryjte nás!‘ 31Protože dělají-li toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?“ 32Byli s ním vedeni k popravě i jiní: dva zločinci. 33A když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali tam jeho i ty zločince — jednoho po pravici a druhého po levici. 34Ježíš říkal: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Když si dělili jeho šaty, hodili los. 35Lid stál a díval se. I vůdci se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sebe, je-li ten Kristus Boží, ten Vyvolený.“ 36Posmívali se mu i vojáci, kteří přistupovali a přinášeli mu ocet 37a říkali: „Jsi-li ty ten král Židů, zachraň sám sebe.“ 38Byl nad ním i nápis napsaný řeckými, latinskými a hebrejskými písmeny: „Toto je král Židů.“ 39Jeden z pověšených zločinců ho urážel slovy: „Což ty nejsi Kristus? Zachraň sám sebe i nás!“ 40Ale druhý ho napomínal: „To se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi stejně odsouzený. 41A my spravedlivě, neboť dostáváme, co si zasluhujeme za své skutky, ale tento nic zlého neudělal.“ 42A říkal: „Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“ 43Ježíš mu řekl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ 44Bylo již okolo šesté hodiny; tu nastala tma po celé zemi až do deváté hodiny, 45protože se zatmělo slunce. Opona svatyně se uprostřed roztrhla. 46A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Když to řekl, vydechl naposled. 47Když setník uviděl, co se stalo, slavil Boha řka: „Skutečně, tento člověk byl spravedlivý.“ 48A všechny ty zástupy, které se sešly na tuto podívanou, když uviděly, co se stalo, odcházely bijíce se do prsou. 49Opodál stáli všichni jeho známí, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, a viděli to. 50A hle, muž jménem Josef, člen rady a muž dobrý a spravedlivý– 51ten nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem — z židovského města Arimatie, který také sám očekával Boží království. 52Ten přišel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. 53Sňal je, zavinul do plátna a položil ho do hrobky vytesané ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován. 54Byl den přípravy a nastávala sobota. 55Ženy, které s ním přišly z Galileje, ho doprovodily; viděly hrob i to, jak bylo jeho tělo uloženo. 56Pak se vrátily a připravily vonné látky a oleje. V sobotu podle přikázání zachovaly klid.

Autor: WebAdmin
Publikováno:
Poslední úprava: