6. neděle v době postní (pašijová, palmová) B – Mk 14,1 – 15,47 nebo kratší Mk 15, 1-39.(40-47)

¹Byly dva dny před Hodem beránka a svátky nekvašených chlebů. Velekněží a učitelé Zákona hledali, jak by se ho lstí zmocnili, aby ho zabili. ²Říkali totiž: „Ne ve svátek, aby snad nebylo pobouření lidu.“ ³Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a byl u stolu, vešla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého, velmi drahého nardového oleje; rozbila tu nádobku a olej vylila na jeho hlavu. ⁴Někteří se mezi sebou rozhořčovali: „K čemu je ta ztráta oleje? ⁵Vždyť se ten olej mohl prodat za víc než tři sta denárů a ty dát chudým!“ A hněvali se na ni. ⁶Ježíš řekl: „Nechte ji. Proč jí působíte těžkosti? Vykonala na mně dobrý skutek. ⁷Vždyť chudé máte stále s sebou, a kdykoli chcete, můžete jim učinit dobře; mne však nemáte stále. ⁸Učinila, co mohla; předem pomazala mé tělo olejem k pohřbu. ⁹Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude hlásáno toto evangelium, bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.“ ¹⁰A Juda Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho vydal. ¹¹ Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili mu dát peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal. ¹²Prvního dne nekvašených chlebů, když obětovali velikonočního beránka, mu řekli jeho učedníci: „Kam chceš, abychom odešli a připravili ti k jídlu velikonočního beránka?“ ¹³I poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním ¹⁴a tam, kam vejde, řekněte hospodáři: ‚Učitel říká: Kde je moje místnost, kde bych se svými učedníky pojedl velikonočního beránka? ‘ ¹⁵A on vám ukáže velkou horní místnost, již prostřenou a připravenou, a tam nám připravte jídlo.“ ¹⁶Učedníci vyšli, přišli do města a nalezli vše, jak jim řekl, i připravili velikonočního beránka. ¹⁷Když nastal večer, přišel s Dvanácti. ¹⁸A když byli u stolu a jedli, Ježíš řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí, ten, který jí se mnou.“ ¹⁹Začali se rmoutit a jeden po druhém mu říkali: „Snad ne já?“ ²⁰On jim řekl: „Jeden z Dvanácti, který se mnou namáčí v míse. ²¹Syn člověka opravdu odchází, jak je o něm napsáno, běda však onomu člověku, skrze kterého je Syn člověka zrazován. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl nenarodil.“ ²²A když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal a rozlomil, dal jim a řekl: „Vezměte, toto je mé tělo.“ ²³Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim; a napili se z něj všichni. ²⁴A řekl jim: „Toto je má krev nové smlouvy, která se vylévá za mnohé. ²⁵Amen, pravím vám, že se již více nenapiji z plodu vinné révy až do onoho dne, kdy jej budu pít nový v Božím království.“ ²⁶A zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. ²⁷A Ježíš jim řekl: „Všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je napsáno: ‚Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí.‘ ²⁸Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.“ ²⁹Petr mu říkal: „I kdyby všichni odpadli, já však ne!“ ³⁰A Ježíš mu řekl: „Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mne třikrát zapřeš.“ ³¹On však tím více říkal: „I kdybych s tebou musel zemřít, určitě tě nezapřu.“ Stejně mluvili i ostatní. ³²I přicházejí k místu jménem Getsemane. Říká svým učedníkům: „Posaďte se zde, než se pomodlím.“ ³³A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se děsit a znepokojovat. ³⁴Říká jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“ ³⁵Trochu poodešel, padal na zem a modlil se, aby ho, je-li to možné, tato hodina minula. ³⁶Říkal: „Abba, Otče, tobě je všechno možné, přenes tento kalich ode mne, ale ne, co chci já, ale co ty.“ ³⁷A přišel a nalezl je spící. Říká Petrovi: „Šimone, spíš? Nemohl jsi jedinou hodinu bdít? ³⁸Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.“ ³⁹A opět odešel a pomodlil se, říkaje stejnou prosbu. ⁴⁰A opět, když přišel, nalezl je spící; měli velmi těžká víčka a nevěděli, co by mu odpověděli. ⁴¹A přichází po třetí a říká jim: „Ještě spíte a odpočíváte? To stačí. Přišla ta hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. ⁴²Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mne zrazuje.“ ⁴³A hned, když ještě mluvil, přichází Juda, jeden z Dvanácti, a s ním zástup od velekněží, učitelů Zákona a starších, s meči a holemi. ⁴⁴Ten, který ho zrazoval, měl s nimi domluvené znamení: „Koho políbím, ten to je. Zmocněte se ho a bezpečně odveďte!“ ⁴⁵ Když přišel, hned k němu přistoupil a řekl: „Rabbi!“ A vroucně ho políbil. ⁴⁶Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho. ⁴⁷Jeden z okolostojících tasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho. ⁴⁸Ježíš jim na to řekl: „Vyšli jste s meči a holemi jako na lupiče, abyste mne zatkli. ⁴⁹Den co den jsem vyučoval u vás v chrámě, a nezmocnili jste se mne. Ale musí se naplnit Písma.“ ⁵⁰A všichni ho opustili a utekli. ⁵¹Šel s ním nějaký mladík, který měl přes nahé tělo přehozený lněný šat, i zmocnili se ho. ⁵²On tam však zanechal lněný šat a utekl od nich nahý. ⁵³Ježíše odvedli k veleknězi a shromáždili se k němu všichni velekněží, starší a učitelé Zákona. ⁵⁴Petr došel zpovzdálí za ním až dovnitř do veleknězova dvora, seděl pak se služebníky a ohříval se u ohně. ⁵⁵Velekněží a celá velerada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho odsoudili k smrti, ale nenalézali. ⁵⁶Neboť mnozí proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví nebyla stejná. ⁵⁷Někteří povstali a křivě proti němu svědčili: ⁵⁸„My jsme ho uslyšeli, jak říká: Já zbořím tuto svatyni udělanou rukama a ve třech dnech vybuduji jinou, ne rukama udělanou.“ ⁵⁹A ani tak jejich svědectví nebylo shodné. ⁶⁰I povstal uprostřed velekněz a zeptal se Ježíše: „Nic neodpovídáš? Co tito lidé proti tobě svědčí?“ ⁶¹On však mlčel a nic neodpovídal. Znovu se ho velekněz otázal a řekl mu: „Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?“ ⁶²Ježíš řekl: „Já jsem. A spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího s nebeskými oblaky.“ ⁶³Velekněz roztrhl svá roucha a říká: „Nač ještě potřebujeme svědky? ⁶⁴Slyšeli jste rouhání. Jak se vám to jeví?“ Všichni ho odsoudili, že je hoden smrti. ⁶⁵A někteří na něho začali plivat, zahalovat mu tvář, bít ho pěstmi a říkat mu: „Zaprorokuj!“ A biřici ho zasypali ranami. ⁶⁶A zatímco byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek. ⁶⁷ Když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: „I ty jsi byl s Nazaretským, tím Ježíšem.“ ⁶⁸On však zapřel: „Nevím ani nerozumím, co říkáš.“ A vyšel ven do předního dvora a kohout zakokrhal. ⁶⁹A když ho ta služka uviděla, začala opět říkat těm, kteří stáli poblíž: „Tento je z nich.“ ⁷⁰On však opět zapíral. A za malou chvíli znovu ti, co stáli poblíž, říkali Petrovi: „Skutečně jsi jeden z nich, vždyť jsi také Galilejec.“ ⁷¹On se pak začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka, o kterém mluvíte.“ ⁷²A hned kohout podruhé zakokrhal. Tu si Petr rozpomněl na výrok, jak mu Ježíš řekl: „Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mne zapřeš,“ a začal plakat. ¹A hned časně zrána velekněží se staršími a učitelé Zákona — celá velerada — se poradili, Ježíše spoutali, odvedli a vydali Pilátovi. ²Pilát se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl: „Ty říkáš.“ ³Velekněží ho velmi obviňovali. ⁴Pilát se ho znovu zeptal: „Nic neodpovídáš? Podívej, z čeho všeho tě obviňují!“ ⁵Ježíš však již nic neodpověděl, takže se Pilát divil. ⁶O svátcích jim propouštěl jednoho vězně, o kterého žádali. ⁷Se vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, byl uvězněný muž zvaný Barabáš. ⁸Zástup vystoupil k Pilátovi a začal žádat, aby učinil, jak jim činíval. ⁹Pilát jim odpověděl: „Chcete, abych vám propustil krále Židů?“ ¹⁰Uvědomoval si totiž, že ho velekněží vydali ze závisti. ¹¹Velekněží však podnítili zástup, aby jim raději propustil Barabáše. ¹²Pilát jim zase na to říkal: „Co tedy chcete, abych učinil s tím, kterého nazýváte králem Židů?“ ¹³Oni opět zvolali: „Ukřižuj ho!“ ¹⁴Pilát jim říkal: „Co tedy udělal zlého?“ Oni pak ještě silněji zvolali: „Ukřižuj ho!“ ¹⁵Pilát pak, chtěje vyhovět zástupu, jim propustil Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. ¹⁶Vojáci ho odvedli do dvora, to jest do pretoria, a svolali celý oddíl. ¹⁷ Oblékli mu purpur, upletli trnový věnec a nasadili mu jej ¹⁸a začali ho zdravit: „Buď zdráv, králi Židů!“ ¹⁹Bili ho po hlavě rákosovou holí, plivali na něj, poklekali a klaněli se mu. ²⁰Když se mu naposmívali, svlékli ho z purpuru a oblékli mu jeho šaty. Vyvedli ho, aby ho ukřižovali. ²¹A přinutili kolemjdoucího Šimona z Kyrény, otce Alexandra a Rufa, jdoucího z pole, aby vzal jeho kříž. ²² Přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená ‚Místo lebky‘. ²³Dávali mu pít víno smíchané s myrhou, ale on je nepřijal. ²⁴Pak jej ukřižovali a dělili si jeho šaty, losujíce o ně, kdo si co vezme. ²⁵Byla třetí hodina, když ho ukřižovali. ²⁶A byl napsán nápis o jeho vině: Král Židů. ²⁷Spolu s ním byli ukřižováni dva lupiči, jeden po pravici a druhý po jeho levici. ²⁸Naplnilo se Písmo, které praví: ‚Byl započten mezi bezzákonné.‘ ²⁹A kolemjdoucí ho uráželi, potřásali hlavou a říkali: „Ó, ty, který boříš svatyni a ve třech dnech ji stavíš! ³⁰Sestup s kříže a zachraň se!“ ³¹Podobně se i velekněží a učitelé Zákona mezi sebou posmívali a říkali: „Jiné zachránil, sebe zachránit nemůže. ³²Ať nyní Kristus, král Izraele, sestoupí s kříže, abychom uviděli a uvěřili.“ Také ti, kteří byli ukřižováni spolu s ním, ho haněli. ³³A když nastala šestá hodina, padla tma na celou zemi až do deváté hodiny. ³⁴O deváté hodině Ježíš zvolal silným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachthani?“ což v překladu znamená: ‚Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?‘ ³⁵A když to uslyšeli někteří z těch, kdo stáli poblíž, říkali: „Hle, volá Eliáše.“ ³⁶Kdosi pak vyběhl, naplnil houbu octem, připevnil na rákosovou hůl a dával mu pít se slovy: „Nechte ho, ať uvidíme, přijde-li Eliáš, aby ho sundal.“ ³⁷Ježíš vydal mocný hlas a vydechl naposled. ³⁸A opona svatyně se roztrhla ve dví odshora až dolů. ³⁹ Když setník, který stál blízko naproti němu, uviděl, že takto vydechl, řekl: „Tento člověk byl opravdu Boží Syn.“ ⁴⁰Zdaleka se dívaly také ženy, mezi nimi Marie Magdalská a Marie, matka Jakuba mladšího a Josese, a Salome, ⁴¹které chodily s ním a sloužily mu, když byl v Galileji, a mnoho jiných, které spolu s ním vystoupily do Jeruzaléma. ⁴²A když již nastal večer, poněvadž byl den přípravy, to jest den před sobotou, ⁴³přišel Josef z Arimatie, vážený člen rady, který také sám očekával Boží království. Osmělil se, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. ⁴⁴Pilát se podivil, že by byl již mrtev. Zavolal si setníka a otázal se ho, je-li to dlouho, co zemřel. ⁴⁵A když se to od setníka dověděl, daroval mrtvé tělo Josefovi. ⁴⁶Ten nakoupil jemné plátno, sundal ho s kříže, zavinul tím plátnem a uložil ho v hrobce, která byla vytesána ve skále, a ke vchodu do hrobky přivalil kámen. ⁴⁷Marie Magdalská a Marie matka Josesova pozorovaly místo, kam byl uložen.