5. neděle v době postní A – J 11, 1-45

¹Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. ²Byla to ta Marie, která Pána pomazala vonným olejem a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen. ³Sestry mu poslaly vzkaz: „Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocen.“ ⁴ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Tato nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby Boží Syn byl skrze ni oslaven.“ ⁵Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara. ⁶Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl. ⁷Až potom řekl učedníkům: „Pojďme opět do Judska.“ ⁸Učedníci mu řekli: „Rabbi, teď tě Židé chtěli ukamenovat, a zase tam chceš jít?“ ⁹Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa. ¹⁰Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světlo.“ ¹¹To pověděl a potom jim řekl: „Náš přítel Lazar usnul; ale jdu, abych ho probudil.“ ¹²Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, bude v pořádku.“ ¹³Ježíš však mluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o přirozeném spánku. ¹⁴Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar zemřel. ¹⁵A kvůli vám se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Pojďme k němu.“ ¹⁶Tomáš, řečený Didymos, řekl svým spoluučedníkům: „Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!“ ¹⁷ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě. ¹⁸Betanie byla blízko Jeruzaléma, vzdálena asi patnáct stadií. ¹⁹Mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili ve smutku pro jejich bratra. ²⁰Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu vstříc; Marie seděla v domě. ²¹Marta Ježíšovi řekla: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel. ²² Ale i nyní vím, že o cokoli bys Boha požádal, Bůh ti to dá.“ ²³Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ ²⁴Marta mu řekla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ ²⁵Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. ²⁶A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?“ ²⁷ Řekla mu: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ ²⁸ Když to pověděla, odešla a zavolala svou sestru Marii; tajně jí řekla: „Učitel je tu a volá tě.“ ²⁹Ta, když to uslyšela, rychle vstala a šla k němu. ³⁰Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta. ³¹ Když Židé, kteří byli s Marií v domě a potěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a vyšla, vydali se za ní; domnívali se. že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. ³²Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a říkala: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.“ ³³Když ji Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil, zachvěl se ³⁴a řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď a podívej se!“ ³⁵Ježíš zaplakal. ³⁶Židé říkali: „Hle, jak ho měl rád.“ ³⁷Někteří z nich však řekli: „Nemohl ten, který otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento člověk nezemřel?“ ³⁸Ježíš, znovu v sobě rozhorlen, přišel k hrobu; byla to jeskyně a na ní ležel kámen. ³⁹Ježíš pravil: „Odstraňte ten kámen!“ Marta, sestra toho zesnulého, mu řekla: „Pane, již zapáchá, vždyť je to čtvrtý den.“ ⁴⁰Ježíš jí říká: „Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, uvidíš Boží slávu?“ ⁴¹Odstranili tedy kámen. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mne vyslyšel. ⁴²Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který tu stojí okolo, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.“ ⁴³A když to řekl, silným hlasem zvolal: „Lazare, pojď ven!“ ⁴⁴Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy měl svázány pruhy plátna a jeho tvář byla zavinuta šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte ho odejít!“ ⁴⁵Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a spatřili, co učinil, v něho uvěřili.