4. neděle po Zjevení Páně B – 1 K 8, 1-13

¹Pokud jde o maso obětované modlám, víme, že všichni máme poznání. Poznání činí člověka domýšlivým, ale láska buduje. ²Jestliže se někdo domnívá, že něco poznal, nepoznal ještě tak, jak je třeba poznat. ³Jestliže však někdo miluje Boha, Bůh ho zná. ⁴Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modla ve světě není nic a že není žádný jiný Bůh, jen Jeden. ⁵Neboť i když jsou takzvaní ‚bohové‘, ať už v nebi nebo na zemi — jakože jsou mnozí ‚bohové‘ a mnozí ‚páni‘ — ⁶my máme jediného Boha, Otce, od něhož je všechno a pro něhož jsme my, a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho. ⁷Ale ne ve všech je to poznání. Někteří až dosud jsou zvyklí na modlu a jedí toto maso jako obětované modlám, a jejich svědomí, protože je slabé, se poskvrňuje. ⁸Pokrm nás k Bohu nepřiblíží. Nejíme-li, nic neztrácíme, a jíme-li, nic nezískáváme. ⁹ Dejte si však pozor, aby se vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé. ¹⁰Neboť když někdo tebe, který máš poznání, uvidí sedět za stolem v modlářském chrámě, nebude jeho svědomí, bude-li slabý, přivedeno k tomu, aby jedl maso obětované modlám? ¹¹ A tak tvým poznáním hyne ten, který je slabý — bratr, pro kterého Kristus zemřel. ¹² Když takto hřešíte proti bratrům a zraňujete jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu. ¹³Jestliže tedy pokrm svádí k hříchu mého bratra, nebudu jíst už nikdy maso, abych nesvedl k hříchu svého bratra.