30. neděle v mezidobí B – Žd 7, 23-28
23A jich se mnoho stalo kněžími, protože smrt bránila, aby jimi zůstávali. 24Protože však on sám zůstává na věčnost, má nezměnitelné kněžství. 25Proto také může dokonale zachránit ty, kteří skrze něho přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval. 26Takový velekněz byl pro nás vhodný: svatý, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, ten, který se stal vyšším nad nebesa 27a který nemusí jako tamti velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a potom za hříchy lidu, neboť to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama. 28Neboť Zákon ustanovuje za velekněze lidi mající slabosti, ale slovo přísežného ujištění, které bylo dáno po Zákonu, ustanovuje Syna, který se stal dokonalým veleknězem na věčnost.