30. neděle v mezidobí B – Žd 7, 23-28

²³A jich se mnoho stalo kněžími, protože smrt bránila, aby jimi zůstávali. ²⁴Protože však on sám zůstává na věčnost, má nezměnitelné kněžství. ²⁵Proto také může dokonale zachránit ty, kteří skrze něho přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval. ²⁶Takový velekněz byl pro nás vhodný: svatý, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, ten, který se stal vyšším nad nebesa ²⁷a který nemusí jako tamti velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a potom za hříchy lidu, neboť to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama. ²⁸Neboť Zákon ustanovuje za velekněze lidi mající slabosti, ale slovo přísežného ujištění, které bylo dáno po Zákonu, ustanovuje Syna, který se stal dokonalým veleknězem na věčnost.