30. neděle v mezidobí B – Jb 42 1-6.10-17

¹Nato Jób Hospodinu odpověděl. Řekl: ²Vím, že dokážeš cokoliv a žádný plán pro tebe není nemožný. ³Kdo že je tento člověk, který bez rozmyslu zakrývá radu? Jistě, povídal jsem o něčem, co nikdy nepochopím. Ve srovnání se mnou jsou to obdivuhodné věci a nemohu je poznat. ⁴Řekl jsi: Nyní slyš, já promluvím. Zeptám se tě a ty mě pouč. ⁵Slyšel jsem tě jen z doslechu, a nyní tě vidělo mé oko. ⁶Proto odvolávám, lituji toho v prachu a popelu.¹⁰Hospodin tehdy změnil Jóbův úděl, když se k němu modlil za své přátele. A ke všemu, co Jób měl, Hospodin dvojnásobně přidal. ¹¹Také všichni jeho bratři a všechny jeho sestry a všichni, kdo ho předtím znali, k němu přišli, jedli s ním v jeho domě chléb, projevovali mu účast a utěšovali jej po všem tom neštěstí, které na něho Hospodin přivedl. Dali mu každý jednu kesítu a jeden zlatý kroužek. ¹²Hospodin tehdy požehnal Jóbův konec více než jeho počátek. Jób měl čtrnáct tisíc kusů bravu a šest tisíc velbloudů, tisíc spřežení skotu a tisíc oslic. ¹³Dále měl sedm synů a tři dcery. ¹⁴První dal jméno Jemíma, druhé jméno Kesía a třetí jméno Keren-ha-púk. ¹⁵V celé zemi se nenašly ženy tak krásné jako Jóbovy dcery. Jejich otec jim dal dědictví mezi jejich bratry. ¹⁶Jób potom žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny a syny svých synů po čtyři generace. ¹⁷I zemřel Jób starý a sytý dnů.