29. neděle v mezidobí B – Žd 5, 1-10
1Každý velekněz, který je brán z lidí, bývá ustanoven pro lidi v Božích věcech, aby přinášel dary a oběti za hříchy. 2Dovede být mírný vůči nevědomým a bloudícím, protože i sám je obklopován slabostí. 3A kvůli ní musí přinášet oběti za hříchy nejen za lid, ale i za sebe. 4Tuto čest si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž je povoláván Bohem, jako i Áron. 5Tak ani Kristus neoslavil sám sebe, když se stal veleknězem, neboť ho jím učinil ten, který mu řekl: ‚Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.‘ 6Jak říká i na jiném místě: ‚Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.‘ 7On ve dnech svého pozemského života s hlasitým křikem a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti, a byl vyslyšen pro svou bohabojnost. 8Ačkoli to byl Syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl. 9I dosáhl dokonalosti a stal se všem, kdo ho poslouchají, původcem věčné záchrany, 10když ho Bůh prohlásil za velekněze podle řádu Melchisedechova.