27. neděle v mezidobí B – Žd 1, 1-4; 2, 5-12

1Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům v prorocích; 2na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil i věky. 3On je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty, všechno nese svým mocným slovem. Když skrze sebe vykonal očištění od našich hříchů, posadil se po pravici Majestátu na výsostech. 4Stal se tím vznešenější nad anděly, čím význačnější jméno dědičně obdržel. 5Bůh nepodřídil andělům budoucí svět, o kterém mluvíme. 6Kdosi někde slavnostně dosvědčil: ‚Co je člověk, že na něj pamatuješ, nebo syn člověka, že jej navštěvuješ? 7Nakrátko jsi ho postavil níže než anděly, slávou a ctí jsi ho ověnčil a ustanovil jsi ho nad dílem svých rukou. 8Všechno jsi poddal pod jeho nohy.‘ Tím tedy, že mu poddal všechno, neponechal nic, co by mu nebylo poddáno. Nyní však ještě nevidíme, že je mu všechno poddáno. 9Avšak toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme pro utrpení smrti ověnčeného slávou a ctí; tak z milosti Boží za každého okusil smrti. 10Slušelo se totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich záchrany. 11Neboť ten, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. Z toho důvodu se nestydí nazývat je bratry, 12 když říká: ‚ Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu opěvovat.‘

Autor: WebAdmin
Publikováno:
Poslední úprava: