23. neděle v mezidobí B – Mk 7, 24-37

²⁴ Ježíš vstal a odešel odtamtud na území Týru a Sidónu. Vstoupil do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl; nemohl se však skrýt. ²⁵Ale uslyšela o něm žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha; hned přišla a padla k jeho nohám. ²⁶Ta žena byla Řekyně, rodem Syrofeničanka, a prosila ho, aby toho démona z její dcery vyhnal. ²⁷Říkal jí: „Nech nejprve nasytit děti. Není správné vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ ²⁸Ona však odpověděla a říká mu: „Ano, Pane, i psi pod stolem jedí z drobtů po dětech.“ ²⁹Řekl jí: „Kvůli tomuto slovu jdi domů; ten démon z tvé dcery vyšel.“ ³⁰Odešla do svého domu a zjistila, že dítě leží na lůžku a démon vyšel. ³¹Ježíš odešel z území Týru a šel opět přes Sidón ke Galilejskému moři středem území Dekapole. ³² Přivedli k němu hluchého a špatně mluvícího člověka a prosili ho, aby na něho vložil ruku. ³³ Vzal si ho stranou od zástupu, vložil své prsty do jeho uší, plivnul a dotkl se jeho jazyka, ³⁴vzhlédl k nebi, vzdychl a řekl mu: „Effatha“, což znamená: ‚Otevři se. ‘ ³⁵A jeho uši se hned otevřely a bylo uvolněno pouto jeho jazyka a začal mluvit správně. ³⁶Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali; čím víc jim to však nařizoval, tím víc to rozhlašovali. ³⁷Byli převelice ohromeni a říkali: „Všechno dobře učinil. Dokonce činí, aby hluší slyšeli a němí mluvili.“